V tom íčkovém kalendáři
únor bílý nám neschází.
Za okny však, ač ne všude,
zdá se, brzy jaro bude.
Kopeček je v bílém hávu,
ale u nás vidím trávu.
Náchod k nebi pyšně dme se,
sněženkami kocháme se.
Dál vidím Zimní idylku
jak běloskvoucí postýlku.
Časy se nám trochu pletou,
když v únoru kytky kvetou.
Nakonec v obou případech
modrá obloha bere dech.
Pod ledem Zimní Žabakor,
však jarně zpívá ptačí chór.