Únor se loučí bílou

Slunce probudilo den

a vítr sviští ulící,

ještě doznívá v nás sen,

co vrací ůsměv do lící.

Tak trochu divný čas,

co láká nás už na jaro,

však zima pořád v nás,

snad nechce zůstat nastálo.

Už dnů zbývá jen pár,

letos o den delší je,

až březen bude král,

do žil nám jaro nalije.

Večer pak rozdá radosti,

pár květů do vázy,

potom s letitou věrností

rozkvete do krásy.

Podívej, padá sníh,

obalil vše jak cukrlátka,

z dáli je slyšet  dětský smích,

s únorem loučí se zimní pohádka...