Jsem senior, patřím tedy do nejohroženější skupiny. Nečekám, až ke mně ta potvora z Číny dorazí, nenechávám nic náhodě. Chci totiž žít aspoň do stovky. A proto jednám.
Vyrazil jsem do obchodního centra a do dvou nákupních vozíků naládoval trvanlivé potraviny. Mám polívky v pytlíku, paštiky, maso v konzervě, konzervovanou zeleninu, sušenky, čokolády, mouku, těstoviny, sušené ovoce, sušené mléko, krekry, tyčinky. Nic, co by se zkazilo, ale ani mražené polotovary. A samozřejmě velké zásoby vody a hygienických potřeb. Měl bych vystačit šest měsíců.
Uhradil jsem na půl roku dopředu zálohy na elektřinu, vodu a plyn. Sundal jsem z branky poštovní schránku, aby mi nechodila žádná infikovaná pošta. Poštovní doručovatelce, která je ve styku se stovkami lidí, samozřejmě neotevřu, i když jsem si s ní vždy rád popovídal.
Korelu jsem odnesl do zverimexu (nebudu riskovat chřipku ptačí). Rozeslal jsem dopisy a esemesky rodině a známým, aby neměli obavy z toho, že mě delší dobu neuvidí.
A od této chvíle nevyjdu z domu, nikomu neotevřu, ani okno, a budu čekat, až to všechno skončí. Děkuji bystrým novinářům za všechny zprávy, které mě utvrdily v tom, že situace je vážná. A že o pandemii informují bez přehánění a snahy o senzaci.
Přeji všem hodně imunity (poslanci ji naštěstí nepotřebují) a stále pevné zdraví i panu prezidentovi. Snad jej nenakazí pan kanceléř, až se vrátí z návštěvy milované Číny, kde si vždy tak rád pochutnává na nadívaných netopýrech.
Tak se tu zatím mějte, maily mi neposílejte, kdo ví, zda se ten virus nepřenáší i přes internet. Ahoj!