Doba, o které chci psát, už dávno uplynula. Tenkrát ještě existoval takový přepych, že i kolikrát na obyčejné vesnici bývaly lékařské ordinace, aby lidé nemuseli jezdit do města. S tím souvisela i péče o staré lidi. Docházely k nim tzv. „geriatrické sestry“ a poskytovaly jim ošetření přímo v jejich domovech (samozřejmě zadarmo).
Moje maminka jednou jako zdravotní sestra musela zastoupit svou kolegyni, která tuto práci měla na starosti. A tak se vypravila po ordinační době na obchůzku po tamních pacientech.
Když přišla před vrátka k jedné staré paní a otevřela si, protože paní byla nepohyblivá, přiletěl znenadání zpoza rohu nějaký mrňavý ratlík a bez varování se jí zakousl do nohy nad kotníkem. V leknutí a zahlcena bolestí ho automaticky praštila taškou, ve které měla injekce a další propriety pro jeho paničku. Ratlík padl a ležel bez hnutí. No, nazdar, já ho snad zabila, pomyslela si maminka. Na domácí mazlíčky nebyla zvyklá, tehdy se to nenosilo jako teď, psy doma měli taky, ale byli to psi hlídací a žili doslova „psí život“ věčně uvázaní u boudy a nesměli ani dovnitř do domu.
Zazmatkovala a nevěděla, jestli se má věnovat svému kotníku nebo dávat záchranu psovi. Dopadlo to dobře – pes, asi omráčený, po chvilce vyskočil a odběhl do domu, kde byl pak objeven pod postelí.
Maminka dopajdala k pacientce. Vyhubovala jí, proč pouští psa ven, když ví, že má přijít ona, a uslyšela obvyklou obligátní odpověď všech majitelů psů: Vždyť on je hodný, on nekouše! Zřejmě si vůbec nepřipouštěla, že její mrňavý ratlík má srdce hrdiny a taky samozřejmě nějaké psí instinkty.
Myslím, že ratlík jen bránil paničku a své teritorium a jeho dobrému čichu se možná navíc nelíbil pach ordinace či pach, který maminka přinesla z jiných domácností.
Stará paní v mezičase, kdy nadávala psovi ukrytému pod její postelí, prosila maminku, ať to nikde nehlásí, že by jí ratlíka mohli sebrat. Tak to teda nenahlásila. Nejdřív ošetřila sebe pouhým Ajatinem a obvazem, co měla připravený pro paní. Potom čtrnáct dní kulhala, než se rána zahojila. Ani už nevím, co napovídala svému doktorovi, asi, že spadla ze schodů, nebo něco takového, protože by ji samozřejmě hnal na vyšetření a psa taky.
Jestli byla pokousána předtím taky právoplatná geriatrická sestra, to jsme se nedozvěděli. Kdoví… možná právě proto tenkrát marodila… :-))
