Úzkost

Blednu a ztrácím dech,
chycená v osidlech,
stydím se za chybu,
neschopná pohybu,
přemítám o pláči,
úzkost mě obtáčí,
noc co noc stejný děj,
strachu jak na prodej.

Žiji i živořím,
scénář si vytvořím,
úsměvem na tváři
klamat se nedaří,
ráno i před spaním
obavy zaháním,
co bude, nebude,
zlomíš mě, osude?

Když duše nečeká,
tak potká Člověka,
dneska už mnohé vím,
ani se nedivím,
mám víru nadále,
jak otvor ve skále,
a modrá z poupěte
do chrpy vykvete.