Když večer se loučí,
noc spřádá svá kouzla,
tichým krokem pavoučím
z dětství nevyklouzla.
Noc má svá tajemství,
a také svoje hříchy,
milenců hájemství
a nepřeberně pýchy.
Zpočátku mladá je,
po půlnoci stárne,
k ránu trochu roztaje,
a s úsvitem zvadne.
Má svoje zázemí
i nesplněné touhy,
jediná dobře ví,
že není přelud pouhý.
Měsíc doprovází ji,
a hvězdy scénář píší,
než sklenku spolu dopijí,
už na nový den slyší.
Noc má svá tajemství...?!