Sobotní odpoledne bylo jako vymalované, takže se návštěva zahrady jevila jako daná věc. Železo se má kout, dokud je žhavé, odpolední káva byla upozaděna a nastoupila příprava k odjezdu. Šup, všechno naložit včetně pejsků a odjezd. Mám takový nepsaný plán, že se chci podívat k Labi u Mariánského mostu, takže jsme se cestou kolem mostu domluvili, že až pojedeme domů, tak tam zastavíme.
Vím, že se budu opakovat, ale to, co nás čekalo na zahradě, mě dost naštvalo. Ačkoliv jsme se snažili zabezpečit všechny díry, ty zvířecí bestie se tam zase dostaly a tentokrát bylo zryto dokonale. Musí to být něco menšího, podle trusu. Jsme z toho s mužem dost otráveni, takže nevím, jestli tam má smysl něco dělat. A teď jsou nepotravinářské obchody zavřeny, takže budeme muset improvizovat. Ach jo. Po nejnutnějším úklidu jsme radši odjeli směr střekovské nábřeží a Mariánský most.
Na téhle straně Střekova jsme vlastně ještě nebyli. Slunce pěkně svítilo, po nebi byly krásné cáry mraků, voda pro pejsky připravena, takže jsme vyrazili k Labi. Překvapilo mě, že tam bylo docela živo, ale mně nic nebránilo, aby se ve mně probudil zuřivý reportér s foťákem, což se stalo a já jsem měla opravdový pocit štěstí, běhala sem a tam a fotila a fotila.
Zvu vás na procházku k další ústecké dominantě Mariánskému mostu hezky zblízka a Mariánské skále, i když k té jen přes vodu. Za množství fotek se omlouvám, ale nemohla jsem jinak.Slunce v duši všem.