Nastala neděle, v televizi virus, v rádiu virus, na internetu také všude, až jsem se bál otevřít ledničku a zamlsat si. Tak jsme se rozhodli s Helčou, že pojedeme do centra Prahy, projdeme si ty uličky a zákoutí, kde prý nejsou ohledně koronaviru davy lidí, které známe všichni, co jsme kdy byli v Praze, a prošli se centrem města.
Vystoupili jsme ze skoro prázdného metra na Václaváku, a jen jsme vyšli na náměstí, nestačil jsem zírat. Venda na koni smutně koukal před sebe do země, jeho kůň smutné oči, a zíral do prázdna. Nikdo kolem nich, žádné foto šílenství, natož hloučky s hesly nad hlavou, jak to bývá zvykem. Z té samoty kolem se doslova oba báli.
Šli jsme po chodníku směr Staroměstské náměstí podél zavřených obchodů, a když bylo něco otevřeno, tak to byly čínské obchůdky se suvenýry. Měly by být také zavřené, ale znáte skulinky v nařízení naši vlády. Stačí tam mít v regálu pár čokolád, sušenek, plechovky piva, pár balíků lahví na vodu, a pak celý krám skla, matrjošek, triček s Leninem, ruské vojenské beranice made in SSSR, a obchod s hrdým názvem CZECH SUVENYR může být otevřen. To platilo i v malých směnárnách. Otevřeno.
Restaurace zavřeny, normální obchody též, jen ta naše trdla, čili trdelníky se prodávaly na dračku. Některé restaurace to vyřešily tak, že prodej uskutečňovaly formou přes okénko. Do kelímků pití, a do plastu jídlo s sebou.
Prošli jsme Staroměstským náměstím, kde restaurační plochy se sezením venku byly vyklizeny, prázdné, a lidí poskrovnu. Úžasný pohled. Nikde žádné poskakující plyšové příšery, potulní hudebníci, kouzelníci, a lidé s hady omotanými kolem krku. Chceš foto? Zaplať.
Z náměstí jsme prošli uličkou směrem ke Karlovu mostu. Naprostá pohoda. Žádné davy, žádná tlačenice při zdi sem nebo tam, až jsem se bál, že budeme na Karlově mostě sami. Občas jsme narazili na nové venkovní free food restauranty, kde si své jídlo můžete sníst třeba z chodníku. Nevydržel jsem to a ty lidi jsem si s dovolením vyfotil. A jak jim chutnalo. Těchto míst jsme našli cestou na Karlův most víc.
V mediích psali, jak turisté houfně opouštějí hotely z obav z nakažení, a asi proto jsme hned na začátku Karlova mostu narazili na přírodní hotel Karlův most. Tento hotel je 8*, protože ubytovává turisty venku na mostě, a jak jsou spokojeni. Také jsem si je vyfotil… Nazpátek jsme šli z Karlova mostu na náměstí Republiky, a až jsem se zděšeně rozkoukával, kam se ti lidé, co tu běžně potkáváme, poděli.
Konečně jsem zažil procházku centrem Prahy bez davu a tlup turistů, v čele s průvodci s deštníkem nad hlavou, davu turistů žvatlajících cizinecky, proudících sem a tam hlava nehlava.
Jediné, co neubylo, a snad i přibylo, byli lidi s čepicemi před sebou, žebrající nějakou tu korunku na přežití. Díky nepřítomnosti davu turistů byli vidět z dáli. Klečeli, mlčeli, vedle nich každý dva psy jak stodola, žádný hubený, ale čistý, vykrmený, obojky, známka… v tašce jídlo pro ně značkové, a s kapes u bundy čouhající mobily za hezkých pár tisíc.
Jen jedna věc mi naháněla hrůzu, až jsem měl husí kůži. Nebyla to představa, že na mne prskne někdo ten světový hit virový, ale představa, že když si dám do kelímku kávu, koupím si to trdlo, mně přepadne daleko něco horšího. Ano, tušíte správně.
Dolejší tělesné tlaky z jídla či pití. Nikde, nikde cestou z Václavského náměstí, cestou na Staroměstské náměstí, cestou na Karlův most a dál, nebyly přistaveny budky ala mobilní WC. Restaurace, kde byste si odskočili v nouzi nejvyšší, byly uzavřeny, a představa, co by nastalo, kdyby to bylo akutní… byla děsivá. Naštěstí jsme došli domů v pohodě. I když bych řekl za 5 minut 12. No, řešit to s dětmi na ulici mezi lidmi veřejně kolem je fakt husté. Na to asi někdo pozapomněl…
