Chybí mi Kaufland a chybí mi Penny,
chybí mi výprodej i nižší ceny,
chybí mi čtvrtky i některé středy,
chybí mi lidí dav, zdám se být bledý.
Sedím na kanapi, k večeru, zrána,
před sebou stále tvář jednoho pána,
který jak spasitel všeho se tváří,
když obrazovky svit kolem mě září.
Roušky že nejsou, ty máme šít sami,
do toho šli jsme hned, všemi silami,
žena je ušila pro všechny známé,
přes ně se zdravíme, když se potkáme.
V zahradě sundám ji, zhluboka dýchám,
přesvědčen o tom, pád předchází pýcha,
sloka ta první teď vůbec již neplatí,
svorně jsme v prdeli, chudí i bohatí.
