Mnozí lidé, kteří spolu žijí desítky let a jsou v penzi, říkají, že pro ně současný nouzový stav a z něj vyplývající povinnost zdržovat se co nejvíce doma, není až tak velkým zásahem do života. Typickým příkladem je třiasedmdesátiletá Jana z Ostravska, která vypráví: „Můj muž je nemocný, takže ven chodíme minimálně. Hodně času trávíme na balkoně, když je hezky. Já jsem zvyklá chodit jednou týdně na nákup, větší a těžší věci mi vždy doveze syn nebo snacha. Běžně tedy chodím jen do nejbližšího malého obchodu a tamní výběr nám stačí. Za kulturou vyrážím minimálně, občas s kamarádkou jdeme do divadla, ale vzhledem k tomu, že i ona má zdravotní potíže, už jsme půl roku nikde nebyly. S manželem hodně čteme, díváme se na televizi, já navlékám korálky a šperky z nich dodávám jedné známé do malého obchodu. Kupodivu se docela dobře prodávají. Nenudím se, jsem zvyklá trávit čas doma s mužem, takže se pro nás vlastně nic moc nezměnilo. Žijeme nyní téměř stejně jako už řadu let.“
Její snacha, syn a vnučka mluví naprosto jinak. Snacha: „Jsme zvyklí sportovat. Hrajeme tenis, manžel chodí na volejbal, já běhám. Teď jsme naprosto vyřízení z nedostatku pohybu. Nejsme zvyklí trávit spolu tolik času v bytě, takže se ponorková nemoc začíná projevovat. Muž je podrážděný, nedávno mi řekl, že pořád mluvím. No mluvím, jsem zvyklá si v práci povídat, teď nemám s kým. Jemu to vadí, což jsem dříve netušila. Uvědomila jsem si, že jsme si kvůli spousty práce, koníčků, sportu a známých vlastně odvykli žít spolu, být spolu, trávit společně čas. Jestli to potrvá dlouho, asi se budeme hádat každý den, už mi lezou na nervy úplné maličkosti.“
Janin syn: „Žena pořád mluví. Dcera pořád nadává, že nemůže ven. Je to nesnesitelné. Nemám doma klid, pořád někde hraje televize nebo hudba nebo obojí, pořád někdo mluví. Holky pořád telefonují, skypují, vymýšlejí, co budeme doma dělat. Měl bych pracovat, nemám na to klid. Nikdy mě nenapadlo, že mi tak poleze na nervy to, že jsem s ženou a dcerou doma. Trošku mě to zaskočilo a uvědomil jsem si, že spolu trávíme tak málo času, že vlastně nejsme zvyklí být spolu, tolerovat se navzájem.“
Podobné situace se nyní odehrávají v mnoha rodinách.
„Mnohé mladší páry nejsou zvyklé trávit spolu hodně času. Projevuje se to často například na dovolené. Lidé se na ni těší, ale pak se na ni pohádají, protože nejsou zvyklí být spolu,“ říká psycholožka Marta Boučková.
Rytmus mnoha starších a zejména nemocných lidí se příliš nezměnil. Mnozí ze zdravotních důvodů nechodí často ven, nevyrážejí za kulturou a za sportem. Jsou zvyklí si nakoupit zásoby a sami si připravovat jídlo. Nechodí každý večer do restaurací, nechodí na obědy. Jejich životní styl nouzový stav příliš nezměnil. „Jistě, je to nepříjemné, že si nemůžu zajít s kamarádkami na zákusek, jak jsme zvyklé, ale je to věc, která se přece dá vydržet. Když si vzpomenu, co mi maminka vyprávěla o válce, pořád jsme v situaci, která naše životy až tak neochromila. Nevadí mi, že jsou zavřené restaurace, stejně do nich nechodím, nemůžu si z penze dovolit chodit na obědy či na večeře. Ten zákusek a káva jednou za měsíc nebo za dva je asi to jediné, co mi schází, ale jinak žiju vlastně stejně,“ říká sedmasedmdesátiletá Vlasta. A se smíchem říká, že zpestřením je pro ni nyní to, že poslouchá hádky od sousedů. „Oni totiž na sebe řvou na terase, která sousedí s mou, takže vím vše, i kdybych nechtěla. Jsou to takoví sympatičtí mladí lidé, ale je vidět, že týdny, kdy musejí být spolu doma, jim dávají zabrat. Dříve se nehádali, ale teď to jede. Dnes ráno tam padla věta: Jestli s tebou budu muset strávit ještě jeden celý týden, tak to se raději půjdu nechat záměrně nakazit koronavirem a zavřít se v nemocnici,“ vypráví.
Psychologové před časem sestavili žebříček témat, kvůli kterým se páry nejčastěji hádají. Přesněji, konkrétní situace, které jsou sice bezvýznamné, ale zpravidla končí brutální hádkou. Takže jde o toto: vlasy či chlupy v umyvadle, pozdní příchod domů bez oznámení zdržení se, přepínání televize, spánek u televize, projevení nespokojenosti s výkonem domácích prací, nezhasínání světla. Všechny tyto maličkosti, které mohou vadit, ovšem partneři vnímají méně, pokud jsou často v práci a mají své koníčky, takže se doma scházejí v podstatě večer. Ale běda, když jsou spolu nyní celé dny. To se vlas v umyvadle nebo chrápání u televize může stát problémem celosvětového rozměru. Mnohé starší páry, které spolu žijí řadu let, mají výhodu právě v tom, že si po odchodu do penze na časté trávení času společně zvykly a po několika krutých prvních letech zpravidla došly ke společnému závěru, že čas ubíhá natolik rychle, že je zbytečné si ho krátit hádkami kvůli hloupostem. Ale tím si asi každý pár musí projít sám. Pro mnohé je však právě teď doba kritická.
