Jak Vám daří zvládat tuto těžkou dobu? Co se nyní v Národním divadle děje?
Děláme vše pro to, abychom znovu otevřeli divadlo v co nejlepší kondici. Provádíme údržbu budov i zařízení, uklízíme, děláme pořádek ve skladech a podobně. Mnoho zaměstnanců šije roušky a pomáhá v charitě. Umělci se připravují na nové inscenace a komunikují s veřejností na sociálních sítích. Žijeme, podobně jako ostatní v naději, že se zase brzo budeme setkávat osobně.
Zažíval jste v minulosti soustavný tlak na svou osobu. Přesto jste to nepoložil. Nyní nastoupil koronavirus. Zalarmovala tato pandemie Vaši další odolnost a jak se toto projevuje ve vztahu ke krizovému řízení Národního divadla?
Odolnost vůči tlakům je součást profese. Někdy je to těžké, ale je nutné si odmyslet osobní záležitosti a dívat se na problémy věcně. Podobné je to i teď. Jde především o to uchovat veškerý lidský a materiální potenciál divadla v co nejlepším stavu pro další uměleckou práci.
Už máte představu, kolik bude činit ztráta Národního divadla v důsledku virové karantény? Snižujete nyní hercům platy?
Ztrátu odhadujeme kolem 180 milionů korun. Je to opravdu hodně. Platy nesnižujeme, ale nikdo pochopitelně nepobírá žádné odměny za nerealizovaná představení. Takže platy nesnižujeme, ale příjmy umělců jsou nižší.
Je známo, že náklady na provoz mnoha divadel byly dotovány. Současný nouzový stav situaci ještě více zhoršil. Jak vysoká dotace by pomohla, dle Vašeho propočtu, aby Národní divadlo neživořilo?
Podobná divadla jako je Národní, byla dotována vždy. Dotace je totiž "sleva na vstupenku." Jinak by divadlo nemohlo být dostupné pro širokou veřejnost. Ztráty budou vysoké, ale předpokládám, i vzhledem k tomu, co říká ministr kultury pan Zaorálek, že si s nimi poradíme.
Některá divadla vysílají on-line starší představení nebo besedy. Přichází v úvahu i v ND v současné době nějaký podobný způsob?
Myslíme, že nic nenahradí přímý divadelní zážitek. Naše umělce můžete vidět v krátkých videích na sociálních sítích. Těšíme se na živá setkání.
Domníváte se, že pandemie viru bude mít ve společnosti trvalé dopady? Tím nemyslím zdravotní, ale třeba vztahy mezi lidmi, jejich hodnoty…
Každá podobná situace by měla vést k reflexi. Doufám, že si uvědomíme, které hodnoty jsou pro každého i společnost důležité. Že budeme méně uctívat materiální blahobyt a více kvalitu mezilidských vztahů, zdraví a péči o spoluobčany. Doufám, že se nezačneme jeden druhého bát. Věřím, že se z téhle krize poučíme a budeme všichni trochu lepšími lidmi.
Jak se díváte na příliš mnoho vulgarismů hlavně v nových dílech různých divadel. A nakolik můžete ovlivnit repertoár ve Zlaté kapličce, kam určitě ty vulgarismy nepatří?
Tolerance vůči vulgarismům, nebo erotickým scénám se v umění s časem mění. Platí to pro divadlo, film i literaturu. Co bylo v mém dětství považováno například ve filmech například za eroticky odvážné, je dnes zcela běžné. Má to mnoho příčin, na jejichž rozbor tu není prostor. Každý máme samozřejmě svůj osobní vkus. nemyslím, že bychom měli díla nějak cenzurovat. Ale myslím, že každý má právo volby - na co se chce nebo nechce dívat.
Na základě jakého výběru nebo doporučení se dnes dostane herec do Národního divadla?
Vedení uměleckých souborů sleduje výkony kolegyň a kolegů v divadlech i uměleckých školách. Máme tak dobrý přehled. V baletu i v opeře pořádáme konkursy. V činohře většinou umělce oslovujeme sami. Je to jako tomu bylo v minulosti. Talentovaní mají vždy šanci, i když ne všichni.
Vaše práce je určitě velmi náročná. Jak "upouštíte páru", máte nějakého koníčka? A máte nyní rozečtenou nějakou knihu?
Jezdíme se ženou rádi na chalupu. Občas ještě lyžujeme. Rád chodím do lesa. Zejména na místa, kde nepotkám nikoho. Ale nejsem moc "rozčilovací" typ. Takže ani moc nemusím "upouštět páru". V poslední době čtu nejvíc knihy o soudobé historii. Právě mám rozečtenou Poválečnou Evropu od Tonyho Judta. Doporučuji všem, kdo se zajímají i o to, proč dnešní společnost působí někdy tak rozděleně a bezhodnotově.
Pobýval jste v mnoha divadlech na různých postech. V kterém divadle se Vám líbilo nejvíc, a proč?
Každé divadlo, kde jsem byl, mělo své kouzlo a přednosti. Mám štěstí, že mohu na minulá angažmá vzpomínat v dobrém. Mám díky tomu také spoustu přátel. A nejlépe je mi většinou tam, kde zrovna jsem.
S jakými pocity jste se ujal vedení Národního divadla, působí na vás skutečnost, že tudy kráčely dějiny? A kam byste chtěl v současných podmínkách jeho činnost směrovat?
V Národním divadle mám pocit zodpovědnosti i radosti. Jsme důležitá kulturní instituce. Chceme také dělat živé divadlo a rozumět si s naší dobou stejně dobře, jako naši skvělí předchůdci. Národní divadlo se stává, čím dál tím více, rovnoprávným členem evropské rodiny divadel. Ani v jeho začátcích nebylo ambicí jeho tvůrců uzavřít se světu, ale naopak dokázat, že česká kultura je konkurenceschopná. Naše světovost se musí samozřejmě opírat o naše vlastní historické a lidské zkušenosti. Jsme země uprostřed Evropy, která prošla bohatým a často složitým vývojem. I z tohoto pohledu máme určitě co říct sami sobě i ostatním evropským kulturám.