Ještě tři básně z dob dávno minulých mých studentských let
Podzim 1
Žlutavé koráby plují přes cestu
a nesou pozdravy dálek
do stínu dubů a buků a bříz.
Nesou šum moře,
maják na útesu
a racky,
kteří odlétají a zase se vracejí,
jak vzpomínky na první lásku.
Nesou stín večera,
který se chvěje,
jak dívka,
jež se svléká.
Žlutavé koráby,
pouštěné do větru
z natažené dlaně
dalekých hvězd.
Hvězdář
Miluji podzimní, tlející stíny šera,
šedavý zápach listí,
miluji těkavé, sentimentální oči podvečera.
Asi se stanu astrologem
a budu číst osudy z hvězd,
které za noci vlají.
A budu číst o osudech,
které se rozbíhají,
aby se nikdy nesešly.
Moje malá víla
Když kráčeli jsme spolu po cestě,
podzim už přicházel,
ten smutný, starý pán.
A listí žluté, hnědé, červené
padalo klouzavě a padalo sem, tam.
Možná, že je to sen a Ty jsi mojí vílou.
Pojď, podzim je smutný brach,
poplujem éterem, ty budeš mojí milou.
Až dole pod námi se město rozzáří,
na věky líbat chci tvůj úsměv ve tváři.
