Devadesátiletá Marie vzpomíná, jak doma chodily oblečené její maminka a babička. „Ony byly doma zásadně v šatech. Já vlastně nepamatuju, že bych je viděla v něčem jiném. Jen je měnily, od těch nejjednodušších až po večerní, když jsme měli doma hosty. Když maminka něco chystala, měla vždy takové jednoduché modré šaty a přes ně krásnou krajkovou zástěru. A také měla fascinující župánky. Lesklé, barevné, pamatuji si, že jsem si je jako malá holka často prohlížela, protože voněly a byly neuvěřitelně hladké na omak.“
Marie pochází z rodiny vysoce postaveného advokáta. Její maminka byla dcerou továrníka. Žila ve velkém bytě v centru Prahy, ve kterém se často scházela velká společnost. „Já jsem vlastně doma také chodila pořád v šatičkách,“ doplňuje.
Ona sama už žila výrazně jinak. Rodina přišla při znárodňování o veškerý majetek, Marie se vdala a žila s mužem v dvoupokojovém bytě. „Tlačili jsme se tam s dětmi a opravdu jsme neměli myšlenky, čas ani peníze na nějaký společenský život. Ze mě už byla typická představitelka generace žen, které byly celý den v práci, pak rychle nakoupily, co sehnaly a večer navařily, poklidily, udělaly úkoly s dětmi. Takže jsem doma chodila zásadně v pohodlných kalhotách a
nějaké haleně, kterou jsem si sama spíchla. Ovšem moje vnučka, ta má spoustu času, peněz, krásný velký dům, ale přesto chodí doma jako otrhaný bezdomovec. Kdykoli tam přijdu, má tepláky. Dcera mi vysvětlila, že nemám nic říkat, protože to jsou prý tepláky drahé, značkové, moderní. No ale jsou to tepláky. Vypadá to dost otřesně a divím se, že to jejímu muži nevadí. No nevadí, protože on nosí tepláky taky,“ vypráví Marie.
Domácí oblečení je věc, která ukazuje, jak jsou lidé rozdílní.
Někdo si cíleně kupuje kousky určené k nošení na doma, někdo vůbec nechápe, proč by se měl doma oblékat nějak jinak. Nosí džíny a tričko do práce i doma. Některé ženy si naopak dávají záležet a pořizují si spoustu župánků, rafinovaných pyžámek a košilek. A někdo se prostě doma navlékne do toho nejhoršího, nejstaršího, nejroztrhanějšího, co má, protože je prostě doma. A nikdo to nevidí. Jen partner, partnerka, děti, ale to se podle lidí vyznávajících tento přístup, nepočítá.
Nyní však provozovatelé e-shopů s módou hlásí, že se výrazně zvyšuje zájem o různé pohodlné domácí soupravy, župany, módní tepláky. Zdá se, že řada lidí si čas trávený doma užívá, chce se cítit dobře, líbit se sobě i svým blízkým.
Dříve si však lidé pod pojmem domácí oblečení představovali něco výrazně jiného než nyní. V časopise Eva z konce třicátých let dvacátého století se dají najít obrázky oblečení, které bychom nyní považovali za elegantní šaty určené do práce. Přitom šlo o domácí oblečení. Nazývalo se župan, ale k tomu, co si pod pojmem župan představujeme nyní, má hodně daleko. Píše se tam: „
Domácí župan je stejně důležitou součástí garderoby jako kostým nebo večerní toaleta. Správný domácí župan se podobá jednoduchým anglickým šatům, je v předu otevřený, zapíná se na několik knoflíků a je přepásán páskem.“
Velký rozdíl samozřejmě býval v tom, z jaké společenské vrstvy žena pocházela. Zatímco bohatá dáma si mohla dovolit pohybovat se doma v elegantním županu, protože tam na práci měla služebné, žena z nižších společenských vrstev často nosila doma stále stejné pracovní šaty, protože kromě něj měla jen jedno či dvě na takzvané lepší příležitosti.
Nyní se i v této oblasti módy projevuje, že žijeme ve skvělé době, kdy je možné nosit naprosto cokoli. Přesněji, to, co člověku vyhovuje, v čem se cítí dobře, co mu sluší. Pro některou ženu to jsou rozevláté dlouhé šaty, pro některou legíny a volná halena, pro jinou teplákovka, ať už luxusní nebo úplně obyčejná.
A co vy? Jaký styl oblečení na doma preferujete a jakým vývojem v tomto směru váš šatník prošel? Co jste nosily dříve a co nosíte nyní?