Sedmdesátisedmiletá Dana označuje za největší problém svého současného života to, že jí v minulých letech zemřely tři kamarádky. Se dvěma se přátelila už od doby studií, další byla bývalá kolegyně z práce, se kterou si byla velmi blízká. Dana je vdova a kamarádky pro ni byly velmi důležité. Chodily na procházky, do divadla, navštěvovala je a ony ji. „Nedovedete si představit, jak je mi bez nic. Neměla bych to říkat, ale je to asi ještě horší, než když jsem ztratila manžela. Právě ony mi pomohly vyrovnat se s obdobím po jeho smrti, byly pro mě oporou. Stále jsme si měly co povídat. Měly jsme vzpomínky, podobné zájmy, můj život je bez nich prázdný. Až si říkám, proč jsem neodešla dříve než ony, proč mě tu nechaly samotnou,“ vypráví.
Mnohé ženy, které ovdověly, jsou rozvedené, zkrátka žijí ve vyšším věku single, mají kamarádky, které se pro ně staly nejdůležitějšími lidmi v jejich životech. Zejména jde o ženy, které nebydlí v blízkosti svých potomků, případně je nemají nebo s nimi nemají ideální vztahy. Přibývá případů, kdy ženy vyššího věku drží při sobě, vzájemně si pomáhají, jejich přátelství výrazně zesílilo. Stávají se sobě navzájem nejdůležitějšími lidmi ve svých životech. „Ztráty blízkých přátel, kamarádů, velmi často způsobují seniorům vážné psychické problémy. Jedná se o obrovský nápor na psychiku, jestliže člověku, který je sám ve vysokém věku, odejde dobrý kamarád. Velmi často nyní ztrácíme blízké ve věku, kdy už jsme sami mírně nemohoucí a přecitlivělí,“ uvedla psychiatrička Tamara Tošnerová.
Většina lidí ve vyšším věku má přátele, které poznali v minulosti. Udržují si je z dětství, z dob studií, ze zaměstnání, z různých kroužků. Našli si je v době, kdy žili aktivním životem. Najít si nové kamarády ve vyšším věku, když je člověk v penzi, je obtížné a je to spíše výjimečné. Právě proto ztráta dlouholetých přátel tolik bolí a je pro seniory citelným zásahem do psychiky. Většina lidí si už totiž nové kamarády ve vyšším věku není schopna najít. Jednak k tomu nemá příležitost, jednak se o to ani nepokouší. Ale především senioři vědí, že opravdové přátelství je věc vzácná, která se tvoří řadu let. „Touha mít přátelé je lidskou přirozeností. Každý se potřebujeme občas někomu svěřit, povídat si. A ve vyšším věku je zvlášť důležité, aby člověk měl kromě rodiny i kamarády,“ říká psycholog Jeroným Klimeš.
Je jasné, že v sedmdesáti už asi těžko najdeme někoho, s kým budeme mít stejné zážitky, stejná tajemství a stejné zájmy jako s někým, koho jsme znali padesát či více let. Neznamená to však, že není možné v seniorském věku hledat nové kamarády. Mnozí lidé to zkusili a nelitují.
„Když mi zemřel manžel i nejlepší kamarádka, došlo mi, že musím začít hledat nějaké nové známé, jinak se zblázním. Přihlásila jsem se záměrně na univerzitu třetího věku. Přiznávám, že mi ani tak nešlo o to něco se naučit. Jen jsem se chtěla seznámit s novými lidmi a říkala jsem si, že právě tam by nemuseli chodit úplní pitomci. Skutečně jsem se tam spřátelila s jednou paní. A to tak, že jsme dokonce loni vyrazily společně na třídenní výlet do Prahy. Rozumíme si, je osamělá jako já. Zjistily jsme, že máme i podobné životní osudy, podobné zájmy. Stala se pro mě velmi cennou součástí mého života v penzi. Našla jsem kamarádku, i když jsem nevěřila, že je to po šedesátce možné,“ vypráví bývalá učitelka Jana z Ostravska.
Podobnou zkušenost má sedmdesátiletý Pavel z Prahy. Je dlouhá léta rozvedený, žije sám a měl dva dobré kamarády. Vyráželi na ryby, chodili společně na pivo. Když během dvou let oba zemřeli, Pavel si uvědomil, jak ho tíží samota. „Syn žije v Německu a já nikoho nemám. Ti moji parťáci mi strašně chyběli. Uvědomil jsem si, že si nemám s kým popovídat, nemám s kým ani jít na to pivo,“ říká. A tak si dal jasný cíl. Najít si nějakého osamělého kamaráda ve svém věku. Začal vyrážet na výlety s místním turistickým klubem, začal docházet do klubu seniorů. „Cíleně jsem začal hledat kámoše, podobně jako lidé hledají cíleně životního partnera, partnerku. Opravdu jsem mezi turisty objevil pár chlapíků, kteří smýšlejí podobně jako já a s jedním jsme si padli do noty. Dokonce jsme zjistili, že jsme dělali ve stejné továrně, že jsme se v mládí od vidění znali. Je moc důležité mít si s kým promluvit, mít komu zavolat a něco společně podnikat,“ říká.
Šance, že člověk najde v seniorském věku nového kamaráda, je samozřejmě malá. Kamarádství se v penzi navazují hůře, než když je člověku dvacet let. Ale zkusit to je vždy lepší, než sedět doma a trápit se tím, že kamarádi z mládí mizí.
