Letošní sváteční den 8. května jsem se rozhodla užít ve společnosti mimořádných divů přírody,
v čistém ovzduší Vysočiny. Úspěšnému výletu bylo nakloněno i slunné a teplé počasí, ohleduplní
turisté, s nimiž jsem navázala vždy příjemnou, i když „rouškovou" konverzaci.
Ten památný strom ve Vilémovicích - tis červený - má úctyhodné stáří téměř 2000 let.
Dávno pryč jsou časy,
kdy „Posázavský pacifik“
hromadně vozil fůry trampů.
Snad koronavir asi
jim jejich plány přefik.
Ale ne! Plno aut je u kempů!
V Posázaví chlubíme se Stvořidly.
Placaté balvany v řečišti obživly,
jako kdysi se tam íčkaři vyblbli.
Příští zastávka - Vilémovice se jmenuje -
tam už mne žlutá značka do vsi směruje.
Na návsi je hostinec, nese jméno „U čerta“.
Ale u všech čertů – to nepěkně začíná,
kvůli koronaviru je restaurace zavřená.
Pro ten případ jistila mě vlastní svačina.
Kolem opraveného soukromého zámku,
který rozhodně nelze přehlédnout,
smíte do zahrady vejít tiše a s pokorou.
Tam památný strom má ochrannou známku -
unikátní TIS ČERVENÝ nedá vám zapomenout,
že je nejstarším tisem napříč střední Evropou.
Dál jsem se prošla mezi poli do Pavlova.
Tam se různě postižené ptactvo léčí a chová.
Byl to poučný okruh a velmi zajímavá prohlídka,
tak záslužná práce ochranářů fauny je vidět jen zřídka.
V tomto svátečním dni
to byl výlet mimořádně sváteční.
Přeji si, abychom nebyli k přírodě neteční!
Příspěvek v rámci dalších kilometrů „Do stovky“