Virtuální prostředí je ideální prostor pro rozvinutí divokých fantazií a pro internetové seznamky to platí dvojnásob. David Markowitz z Univerzity v Oregonu provedl rozsáhlou studii, jejímž cílem bylo zjistit, proč a jak lidé na seznamkách podvádějí a lžou. Závěr? „Lhaní kvůli tomu, abychom získali partnera, je v podstatě normální. Děláme to proto, že to slouží účelu, nejen proto, že můžeme,“ uvedl Markowitz. Jeho zkoumání v podstatě potvrdilo to, co ví každý, kdo se někdy pokusil hledat přes seznamku partnera: Každé tvrzení, v ní uvedené, je nutno brát s rezervou.
„Běžně jsem psala, že je mi čtyřicet devět let. Došlo mi, že když překročím magickou padesátku, spadnu do kategorie stará, o kterou muži nemají zájem. Takže ano, přiznávám, že jsem se i několikrát s nějakými muži sešla, ale neřekla jsem jim, že jsem v seznamce lhala, že jsem ve skutečnosti v té době byla o osm let starší,“ vypráví Alžběta, které je nyní přes šedesát a po dlouhých letech snahy najít si přes internetovou seznamku partnera si ho konečně našla. Ovšem tak, že ji kamarádka seznámila se svým bratrancem elektrikářem, který měl Alžbětě opravit na chatě vypínače. Přišel, opravil, zůstal na kafe. Za týden zavolal, přišel znovu na kafe. A tak chodí pořád. Je z toho pěkný vztah. „Došlo mi, jaké nevýhody seznamování přes internet mělo. Já něco předstírala, ti muži něco předstírali. Jenže s Láďou jsme se poznali tak, že on přišel jako obyčejný opravář v montérkách a já mu otevřela jako obyčejná ženská ve staré mikině a s docela velkými odrosty ve vlasech, které jasně dávaly najevo, že ve skutečnosti jsem úplně šedivá. Zatímco na seznamku jsem i zásadně dávala fotku, na které mám havraní vlasy a lokny od kadeřnice,“ vypráví Alžběta.
Váha a věk, to jsou dvě kategorie, ve kterých lidé na seznamkách nejčastěji neříkají pravdu. A to především ti vyššího věku. Zkrátka, šedesátníci velmi často píší, že jim je padesát.
Psycholožka Toma Hancocková zkoumala, zda a jak je možné lháře a lhářky na seznamkách odhalit. Došla k závěru, že to jde. „Lháři používají ve velké frekvenci negace. Běžně člověk řekne, že je šťastný. Oni napíšou, že nejsou nešťastní. Ti, kteří lžou o své výšce či hmotnosti nebo mají na profilu fotku, která je hodně odlišná od reality, se velmi často vyhýbají diskusi na téma váha, cvičení, vzhled, móda. Naopak preferují konverzaci o práci, zálibách, o životních cílech,“ uvádí ve zprávě, kterou v této souvislosti publikovala. „Je třeba počítat s tím, že cokoli na seznamku napíšete, můžete opravit, změnit. V podstatě editujete svůj život, vytváříte ho takový, jaký byste ho chtěli mít, ne, jaký je,“ řekla.
Lžím při virtuálním seznamování podléhají i lidé vzdělaní a slušní. Pocítil to i dvaašedesátiletý Karel, středoškolský profesor. „Jsem léta rozvedený, na ženy nemám štěstí. Máma je z toho smutná, neustále mi říká, že si mám někoho najít, že bych na takzvaně stará kolena neměl být sám. Maminka je totiž vážně nemocná a stále má pocit, že se o mě má někdo starat, až tady nebude. Poslouchal jsem ty její řeči tak dlouho, až jsem zblbnul a dal si profil na seznamku,“ vypráví. Byl překvapený, jak hodně žen se mu ozvalo. „Byly to kočky. Hodně mi to zvedlo sebevědomí. Se třemi jsem si začal psát, se všemi jsem si domluvil schůzku. Realita byla otřesná. Vypadaly jinak, mluvily jinak, než jsem čekal. Na internetu byly vtipné. Ve skutečnosti s nimi byla nuda. Byla to trapná setkání, která mě utvrdila v tom, že tudy cesta nepovede. Pak jsem náhodou zjistil, že ta, která tvrdila, že pracuje jako sociální pracovnice v domově pro seniory, ve skutečnosti roznáší pivo v hospodě. To jsem vůbec nechápal. Proč takhle lhala? Já přece nemám vůbec nic proti servírkám, kdybych potkal ženu, která by se mi líbila a rozuměli jsme si, bylo by mi úplně jedno, jakou má práci. Byl jsem pak v té hospodě s kamarády a na rovinu se jí ptal, proč lhala. Vymlouvala se, že si ji s někým pletu, bylo to trapné. Kamarádi, kteří ji znají, přitom tvrdí, že je to moc fajn, slušná ženská, vdova. Oni nevěří tomu, že by se na internetu chovala tak divně,“ tvrdí Karel.
Studie Davida Markowitze a jeho kolegů rozdělila lháře na internetových seznamkách do dvou skupin podle typu lží.
Jednu tvoří lži spojené se sebeprezentací. To znamená, že se lidé snaží udělat atraktivnější. Tedy takoví, jací by takzvaně měli být. Aspoň si myslí, že by takoví měli být. Tedy píší, že rádi cvičí, že mají nižší hmotnost než ve skutečnosti. Muži uvádějí, že jsou vyšší, než jsou, ženy si ubírají roky. Velmi často se snaží vytipovanému protějšku zalíbit. Když si přečtou, že někdo je věřící, uvedou, že jsou taky věřící. Když někdo uvede, že pěstuje kaktusy, napíší mu, že oni také.
Druhou skupinu tvoří lidé, kteří si rádi na seznamkách píší, ale když má dojít na osobní kontakt, začnou couvat. Vlastně jim ani nejde o seznámení jako spíše o bavení se virtuálně. Když je jim navrženo osobní setkání, odmlčí se. Nebo pak lžou, že museli odjet, že ztratili mobil a podobně.
„Nikdy by mě nenapadlo, že se dospělí lidé na internetu chovají jako malé děti,“ říká jednašedesátiletá Eva, která minulý rok zkusila hledat přítele. „Psala jsem si několik týdnů s mužem, který byl vtipný a jevil se sympaticky. Když jsem mu navrhla setkání, odmlčel se. Ozval se asi po měsíci. Zase jsme navázali konverzaci, zase to bylo fajn. Bylo mi to ale už divné, tak jsem mu znovu navrhla, že bychom zašli na kafe. Psal, že odjíždí do Brazílie, že tam má rozjeté podnikání. No už ho vidím, pětašedesátiletého dědka z Ostravy, jak jede podnikat do Brazílie. Tak jsem tu konverzaci ukončila, už mu nevěřím. Kamarádky si od té doby ze mě dělají legraci, že jsem zahodila šanci být ženou miliardáře v Brazílii,“ říká se smíchem.
Směje se, protože už ví, že lži jsou na internetových seznamkách běžné.
