Slovíčkaření? Vytváření problému tam, kde žádný není? Nebo dobře míněná snaha, jak ještě více zrovnoprávnit lidi, kteří mají nějaký zdravotní problém s těmi, kteří mají to štěstí, že jsou zdraví, silní, výkonní? Názory se různí, ale tak to bývá pokaždé, když se objeví snahy měnit něco, co je zaběhnutou zvyklostí.
„Je třeba se vyvarovat jednoslovných, urážlivých, zavádějících slov jako je znaková řeč, mentálně retardovaný, slepý či hluchý,“ uvádí zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková v příručce, která podle ní vznikla ve spolupráci s novináři, neziskovými organizacemi, pedagogy, lingvisty, ale především se samotnými lidmi s různými formami postižení. Vychází z podobné příručky vydané OSN.
Příručka vyšla nedávno, diskuse o tom, jaké výrazy jsou vhodné a jaké ne, se už však projevuje v různých oblastech, které se týkají péče o nemocné a postižené.
„Nedávno o mě jedna pečovatelka řekla, že jsem slepá. Prostě upozornila novou kolegyni, jakým způsobem mi má podávat jídlo, protože nevidím. Vzápětí jsem se dozvěděla, že to zaslechla její nadřízená a pokárala ji, že se ke mně chovala nevhodně, že slovo slepá se nemá používat. To mě rozčílilo a šla jsem se té mladé ženy zastat. Je skvělá pečovatelka, hodná, ochotná. A já jsem slepá. Nevidím. Odjakživa se lidem, kteří neviděli, říkalo slepí. Pro mě to není urážka, ale popis mého stavu. Sama o sobě říkám, že jsem slepá,“ vypráví pětasedmdesátiletá Jana, která postupně přišla o zbytky zraku a nyní žije v domově pro seniory.
Zástupkyně ombudsmana uvedla i další případy vyjadřování, které dříve byly považovány za běžné, ale v poslední době jsou označeny za nekorektní. „Používejte slovo člověk nebo lidé na prvním místě. Pokud používáte spojení postižený člověk dáváte tím důraz na jeho postižení. Vhodnější je termín člověk s postižením,“ uvádí se v příručce.
Vypadá to, že lidé pracující v sociálních službách, ve zdravotnictví nebo každý, kdo se k této problematice nějakým způsobem vyjadřuje, bude mít pro příští měsíce k ruce příručku, aby náhodou nepoužil výraz, který je nově označen za nekorektní. Kupodivu je mezi ně zařazen i výraz zdravotní. Příručka jasně praví. „Nepoužívejte spojení člověk se zdravotním postižením, ale pouze člověk s postižením. Slovo zdravotní je totiž spojeno s medicínským modelem postižení, který vnímá člověka zejména prostřednictvím jeho zdravotního stavu.“
Dobrá zpráva je, že autoři příručky zmiňují i to, že někteří lidé, kterých se označení týká, se změnami nesouhlasí, připadají jim zbytečné a vůbec jim nevadí, když je někdo označí tak, jako je označoval dosud: vozíčkář, hluchý, slepý, zdravotně handicapované a podobně. „Pokud to situace umožňuje, zeptejte se, jaké označení dotyčný preferuje,“ uvádí se v pokynech.
Někteří lidé s handicapem přitom říkají, že právě přehnané ohledy jsou to, co jim nejvíce vadí. „Já jsem byl vždy nejraději, když se ke mně lidé chovali normálně. Když mi nijak nedávali najevo, že jsem na vozíku. Čím větší ohledy brali, čím více mně chtěli pomáhat, tím více jsem byl zpočátku nervózní, často i naštvaný,“ uvedl herec Jan Potměšil, který se po autonehodě pohybuje na vozíku už řadu let. A stejně jako řada dalších lidí, kteří mají nějaký zdravotní problém, říká: „Nejlepší, co můžete udělat, je to, že s námi budete jednat normálně.“
Na kahánku mají i výrazy znaková čeština nebo čtení ze rtů či znaková řeč. Správný termín je podle příručky znakový jazyk.
Otázkou je, nakolik tento pokus zlepšit handicapovaným lidem život, je právě to, co je pro ně nejdůležitější a zda se těmito pokyny bude někdo řídit. Každopádně bude zajímavé sledovat, jestli se zásady z příručky časem stanou běžnými a za pár let bude třeba slovo hluchý považováno za naprosto nevhodné. Nebo naopak neslyšící o sobě dál budou říkat, že jsou hluší a z podobných příruček budou mít spíše legraci.
A co vy? Jaký máte názor? Souhlasíte s tím, že zmíněné výrazy nejsou uctivé a měly by být nahrazeny jinými? Připadají vám slova vozíčkář, hluchý, slepý či znaková řeč nevhodné?