Občas mám takový dojem, že můj počítač má, neznámo mi kde, zabudovaný jakýsi zlomyslný rozum, který vůbec není kompatibilní s tím, co já po něm obvykle požaduji, a tak mi dělá permanentní naschvály. Pro ilustraci jen pár malých příkladů.
Před časem, když jsem ho potřeboval restartovat, z obrazovky zmizel kurzor. Zkrátka nebyl. Dívám se na displej s krásným obrázkem polabských mokřadů a marně bouchám s myší o stůl v naději, že se přestane schovávat a opět odněkud vyleze. Dokonce jsem se přistihl, že ho nejen slušně žádám, ale že mu i sprostě nadávám. Po čtvrthodině vypínání a zapínání té plechové bedny pod stolem se konečně milostivě objevil.
Jindy mi zase během práce počítač prostřednictvím malého okna v dolním rohu stroze oznámí, že je těsně před zhroucením a abych na to okno neprodleně kliknul. Zpočátku jsem na to vyplašeně reagoval, abych se po chvíli dozvěděl, že mám v té bedně 680 nejrůznějších problémů a jestli chci, aby mi počítač fungoval i nadále, mám kliknout na oznámení „další“. Tato zpráva mě paradoxně uklidnila, neboť kdybych měl v počítači 680 problémů, tak by asi už dávno zkolaboval. Přesto jsem povel poslušně provedl a dozvěděl jsem se, že potřebuji ještě další program, který mi všechny tyto problémy odstraní. Zadarmo ale ani kuře nehrabe, jak se říká. No, nekup to, když to stojí pouhých 980,- Kč. Nenechal jsem se ovšem tím vyděračským prevítem zviklat a žádný malér se nedostavil. Párkrát to ještě na mě zkoušel, ale pak toho otráveně nechal.
Když neuspěl s touto výhrůžkou, zkouší to tedy jinak. Už několik dní mi hlásí, že je vypnutý antivirový program, včetně brány Firewal. Pokud by to byla pravda, byl by to určitě malér. Při dnešním stavu webu, zapleveleného nejrůznějšími hrozbami a spamy, by asi ta bedna co nejdříve skončila opět v opravně. Po provedené kontrole antivirového programu zjišťuji, že si ze mě můj zlomyslný počítač dělá opět srandu a že mě chce jenom znejistit, případně mě dohnat k nějaké zaručeně levné a zaručeně účinné koupi dalšího softwaru. Brána Firewal je pochopitelně zapnutá a antivirák je také v naprostém pořádku a hlásí mi, že jsem chráněn a že vše je aktuální a aktivní.
Nejnovějším jeho hitem bylo před nedávnem přejmenování flešek. Všechny své práce mám prozřetelně uloženy na fleškách, neboť té zlomyslné plechové bedně už nemohu důvěřovat. Na „jéčku“ byly všechny hlavní práce a na „déčku“ zálohy. Nic netuše, otvírám flešku „J“ a pouštím se do korektur. Než jsem zjistil, že počítač názvy flešek prohodil a že vlastně dělám korektury na zálohu, zmizelo všude veškeré formátování a hodiny práce s grafickou úpravou textu byly ty tam.
A tak, když dopoledne otevírám počítač, s napětím očekávám, jaká alotria si na mne zase můj zlomyslný elektronický kamarád vymyslel. Jsem však už těmito neustálými boji natolik zocelen, že si troufám se té plechové bedně postavit tváří v tvář. Jako chlap. Měl bych mu být vlastně vděčný za to, že mne udržuje v neustálé akceschopnosti a pohotovosti.
