Krápníková jeskyně
V blyštivém podzemí
ozvěna tříští střepy touhy
Jsem průsvitná krůpěj tvého potu
která v předtuše pomíjivosti
dosud neviděného světla
rve kořeny z lůna země
a prýští vzhůru
k záchvěvu ptačích křídel
Prokletím času tepe netrpělivost
odříkání
Jsi z boubínského dubu přitesaný stůl
na konci světa
kam řítí se naše ruce prostřít hostinu
nevědomým
Klesají navráceny
do nedoříkaných vět
do neslyšného vzdechu sťatého stromu
jehož duše se vrací v úplňkové noci
Tiše kvetou střechýly
v milostném míjení
(1980)
