V době osidlování světa nevznikaly epidemie ani infekce, protože existovaly pouze malé skupiny obyvatel a mikroorganizmy potřebují ke svému šíření dostatečně vysoké hustoty populace.
Četná však byla úmrtí po úrazech, které se chybně a nedostatečně léčily. Pozdější výzkumy prokazují, že v tělech lidí bylo mnoho různých parazitů a mikroorganizmů - tj. červi, hmyz, bakterie a prvoci. Tyto choroboplodné zárodky způsobovaly mj. gangrénu, tetanus.
Lovem chycená zvířata přenášela na člověka různé nemoci, např. vzteklinu. Často onemocněli ze syrového masa např. tyfem, horečkami. Mnoho žen a dětí zemřelo při porodu, stávalo se, že přebytečné děti byly usmrcovány. Velikost populace se tím udržovala pod kontrolou.
Když došlo ke změně klimatu, lidé pro nedostatek potravy více migrovali a rychle ubývalo zvěře a zároveň lovců. Lidé se nutně začali zabývat zemědělstvím, aby se uživili. Postupně domestikovali psy, hovězí, koně a drůbež. Nejvíce nemocí jako tuberkulóza, neštovice, chřipky z drůbeže, spalničky, psinky vznikaly právě díky domestikaci.
Hovězí dobytek – vyvolával tuberkulózu a neštovice, vepři a drůbež – předali chřipky, z koní rinoviry a tedy i rýmy a nachlazení, spalničky jsou pozůstatkem dobytčího moru, resp. psinky, šířících se z hovězího dobytka nebo psů na člověka. Kočky, psi, kachny, husy, myši, krysy i plazi roznášeli bakterie, jako je salmonela. Vodou znečištěnou zvířecími výkaly, postihla lidstvo cholera, tyfus, černý kašel a záškrt. Objevil se dýmějový mor, jenž vznikl z nakažených hlodavců. Tyto zvířecí přenosy se nazývají zoonózy
Také hmyz, který se šířil, roznášel infekce jako hlísty, škrkavky a různé další parazity. Zvyšující se teplotou ovzduší vznikala nutnost zavlažování, a právě tam různí parazité pronikali do kůže a krevního oběhu.
Lidé často strádali hladem, neúrodou, špatnými životními podmínkami. Navíc znečištěná voda dokázala vyhubit celé rody.
Neúrodou a hladomory se zdravotní stav se zhoršoval, lidská vitalita se snižovala. Život na zemi nebyl vůbec rajský
Novým životním stylem, tj přeměnou člověka z lovce na zemědělce, pastýře, vznikala závislost na monokulturách – např. kukuřici a jiných škrobovitých zrninách, které bývaly často nakažené hlodavci a napadeny různými nebezpečnými plísněmi. Také odpadky začaly přitahovat hlodavce a hmyz, přenášející parazitární choroby, např. malárii.
První léčení nemocí
Lidské utrpení v lidech vyvolávalo pocity viny, a to bylo spojeno se strachem z nadpřirozených bytostí. Často se při léčení odvolávali právě na nadpřirozené bytosti. nebo také na působení hvězd. Snažili se nemoc zaříkávat, zaklínat, či vykouřit, léčili pomocí různých rituálů. Později vznikla snaha léčení podáváním lektvarů, odvarů a dlouhých, tajemných rituálů k zapuzení zlých duchů. K odvarům se využívaly kořeny stromů, rostlin a také z živočichů, hmyzu a různých exkrementů. Cizopasníci byli odstraňováni, lízáním, vysáváním, třením postižených míst, omýváním. Vyvolávalo se zvracení po konzumaci nevhodného jídla. Cílem bylo nemoc vypudit z těla jakýmkoliv způsobem, nejlépe končetinami.
Časem začali lidé při řešení zdravotních problémů sbírat zkušenosti a někteří z těch talentovanějších se stali léčiteli, také šamany, některým se říkalo medicinmani Získávali svoje výsadní postavení, lidé jim věřili a nechávali se jimi ovlivňovat. Je prokázáno, že mnoho léčebných postupů bylo skutečně účinných.
