Vzpomínky doznělé
a příběh kdysi kdesi,
když prsty na těle
hrály jak na klávesy,
ruměnec na líci,
i to už dávno není,
pohledy bloudící
v zajetí okouzlení.
Povadlé vzpomínky
smutně svou hlavu kloní,
pro jiné podmínky
čas slzu neuroní,
milostnou zahradou
kráčím jen po paměti,
city se nekradou,
spíš dnes už nepřiletí.
Vzpomínky s ozvěnou
neplní moje přání,
i když mě doženou,
k čemu je vzpomínání,
kudy šla dvojice,
stopy už vidět není,
láska jak rovnice
zůstává bez řešení.