Když si sedáme odpoledne do Beach baru k pravidelné kávové siestě, moje žena si vždy sedá tváří k moři. Chce ho vidět co nejdéle. Moře je obrovská síla. Je to energie. A je to život. Věčný a nekonečný dárce života.
Po šesté ráno se nad pobřežními horami Saudské Arábie začíná rozjasňovat. Sluneční kotouč pomalu vykoukne nad hornatým obzorem a jeho zlatorudá stopa se rozeběhne do dáli a ozáří svým životodárným jasem vody zálivu a celé pobřeží. A ranní chlad se jakoby mávnutím kouzelného proutku mění ve velice příjemné klima bez poledního žáru.
Tak, jak stoupá slunce po obloze, stoupá i teplota vzduchu. Vítr, vanoucí od moře směrem k pobřeží, příjemně ochlazuje horký vzduch. Hornaté pobřeží se zcela ztrácí v mlžném oparu, vznášejícím se nad mořem. Teprve k večeru, když slunce zapadne a vzduch se trochu ochladí, dostávají vzdálené vrcholky pohoří ostřejší kontury.
Slunce a moře. Kombinace, která nikdy neomrzí. Věčně lákavá a přitahující člověka svou nekonečnou silou a energií. Ať už jste kdekoli. Měkká náruč moře neodolatelně svádí ponořit se do vln a v jeho objetí zapomenout na všechny strasti.
Nikdy nekončící, rozmarná hra vln je uklidňující. Když se líně přelévají o pobřežní písky, nebo narážejí do pobřežních skalisek, jejich monotónní hlas zní pro vnímavého diváka jako relaxační hudba od Vangelise.
Moře je krásné v každé denní době. Od brzkého rána až do pozdní noci. Jak slunce stoupá, nebo klesá oblohou, bude se měnit a postupně přelévat i jeho barva. Od jemně purpurové, přes zlatavou, sytě modrou až po ohnivě purpurovou na sklonku dne.
Blíží se večer. Slunce pomalu zapadá za pobřežní hřeben hor. Anebo se noří kamsi na obzoru do tmavnoucího moře. Západy slunce nad mořem jsou pokaždé až kýčovitě teatrální. Ať už probíhají kdekoli. Je to kouzelné divadlo, jehož aktérem je usínající slunce a moře, po kterém se až k pobřeží rozbíhá zlatavý pás světla. Siluety pobřežních palem postupně černají, potrhaná mračna se zabarvují do červeno žluta a celé pobřeží postupně šedne a usíná. Je to nádherné představení, jehož repríza nemůže nikdy zklamat. Nemůže zklamat ty diváky, kteří večer co večer postávají na pobřeží s připravenými fotoaparáty, nebo sedí u sklínky vína v pobřežních kavárnách a jsou připraveni naplno zažít toto představení, při kterém se všechny problémy rozplývají v purpurové záři na obzoru.
* * *
