„Kde domov můj, voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách“.... tolikrát jsem ji zpívala a nejen já, jistě i mnozí z vás, při různých příležitostech. Naše česká hymna je tvořena první slokou písně Kde domov můj. Poprvé se hrála 21.12.1834. V roce 1930 k ní byla přidána II. sloka – slovenská hymna Nad Tatrou se blýská. V roce 1993, kdy se naše státy rozdělily, se hraje jen první sloka. Hymna je krátká, ale krásná, protože je naše a oslavuje naši zemi a náš lid.
Převážně jsme ji slýchávali na 1.máje, na oslavách osvobození, vzniku republiky,VŘSR a dalších politických akcích,kdy zněla na náměstích, stadionech, vojenských přehlídkách, divadlech a doprovázela oslavné akce tehdejších vlád. Já však při hudbě a zpěvu jsem snad nikdy nedbala toho, při jaké příležitosti to bylo. Dojímala mě hudba a neskutečně krásná, působivá slova, oslavující naši zem.
Snad jen, když bylo výroční osovobození, ukončení II. světové války, jsem vzpomněla statisíců těch neznámých Čechů a dalších národů, bojujících za naši vlast proti fašismu, kteří položili své životy za naši svobodu, a v duchu děkovala, že nás zbavili fašismu. A pak i tisíců těch, kteří prošli I. světovou válkou na různých bojištích v Evropě, kde mezi nimi byl i jediný bratr mé babičky, František. Padl daleko od domova, jen pomník na rodné návsi připomíná těch, kteří se už nevrátili a mají tam tak symbolický hrob.
Se shora uvedeného textu je patrno, že skrze slova naší hymny, jednoho ze symbolů státnosti, se dostávám ke slovu voda?
Dále bych v tomto duchu mohla pokračovat krásami naší vlasti, které jsou často spojovány s historií. Řada hradů, zámků, zřícenin se dodnes tyčí nad řekami, říčkami, vodními nádržemi. Byly, jsou a budou navždy neodmyslitelně spjaty s vodní hladinou, kde se odráží lesk jejich zašlé slávy. Vodní nádrže naprojektované inženýry a zbudované šikovnými řemeslníky, napájí dodnes vodou celá města, vesnice a doufám, že i nadále budou.
Řeky, které na našem území pramení, vlní se jako hadi naší zemí. Jedna se vlévá do druhé a ta pak opouští naše hranice, aby se přes další území vlila do oceánu a vodní koloběh začal znovu. Je to tak např. v případě Labe. Z malého pramínku, který vyvěrá na louce, už pak Labe ve Špindlu má jistý říz, šumí po splavech a mezi kameny, nabývá na rozměrech. V Kolíně a dalších městech na Labi už má svůj majestát, kde klidně plyne, hučí jen při jarním tání, či mimořádných dešťových srážkách, aby se pak u Mělníka spojilo s Vltavou a pak za pár desítek kilometrů opustilo naše hranice a vydalo se Německem do moře. Řeky plné ryb a drobného života, mnohdy se v nich dá i koupat, jezdit na loďkách, slouží i k rekreaci obyvatel, neodmyslitelně patří k naší krajině
A tak bych se mohla dotknout i dalších témat, kde hraje svou roli životadárná voda. Prostě člověk, fauna či flóra nemohou bez kapaliny -bezbarvé, bez chuti a bez zápachu- žít. Tak jako hymna, vlajka, státní znak, státní barvy, vlajka prezidenta, státní pečeť jsou specifickými státními symboly, určujícími stát jako takový. Jsou symbolem toho, že my Češi někam patříme, máme tu svůj domov, který si nikdy a nikým nedáme vzít.
Važme si vody, neplýtvejte s ní, zadržujte a využívejte vodu dešťovou. Může přijít den, už jsme to nedávno zažili, když z kohoutků neteče voda, nebo jen omezeně v určitý čas a pak, pokud bude nejhůře, třeba ani kapka neukápne. Proto na otázku redakce: zda sůl či voda je nad zlato - odpovím, že každá má svůj účel, bez kterého se naše tělo a život vůkol neobejde. Proto to jsou poklady, které nám příroda poskytuje. Zlato, i když zdobí naše ruce, uši, dekolty, je blyštivé, ale chladné bez významného užitku, pouze k obdivu. Bez něj budeme i tak vcelku dobře žít. Bez soli, to už od dob pohádek, nejde a nikdy nepůjde. Je pro naše tělo nutná a důležitá, ovšem jen spolu s rčením: všeho s mírou....A bez vody? bez té není žádný život.
Přemýšlím o tom, kdo mohl dopustit v jakémsi zápalu ideologie zničit vše, co zadržovalo vodu v krajině a co léta naši dědové a pradědové a jejich rodiče v potu tváře a bez mechanizace budovali. Dnes snad možná někoho trochu osvítilo. Zase se budeme vracet o staletí zpět, abychom nejen v duchu poděkovali a omluvili se našim předkům, ale abychom navázali na jejich staletími prověřené zkušenosti s přírodou.
Díky tomu, že jsme se nepoučili z hospodaření našich předků, kteří byli doslova srostlí s půdou, jsou dnes tyto často se opakující povodně, které spolu s bahnem ničí nejen obydlí lidí podél toků, ale proud vody, nesoucí bahno z polí, zaplavuje ulice, celé vsi a pustoší naprosto vše, co mu přijde do cesty.
Proč asi? Staříci by poradili, jenže je dnes už nikdo neposlouchá. Prostě pěstujeme, pěstujeme, aby byly výdělky a zisk, ale přeci takto to nemůže jít do nekonečna. Že máme modernější postupy, proč se vracet historiíí zpět? Protože zkušenosti těch, kteří se lopotili celým rokem, aby přeměnili a zúrodnili každý kus naší země, jsou dodnes a budou stále nenahraditelné, prověřené klimatem a historiíí doby.
Lituji těch, kteří mnoho let žijí v blízkosti vodních toků, potoků, malých říček, když taková kalamita přijde.. Přichází neohlášená, rychle, s dramatickým dějem, kdy jde opravdu lidem o život. Majetek se dá nahradit, ale životy ne. A když se povodeň často opakuje, síly člověka ubývají a často se znovu vzchopit je již nemožno.
Proto všichni ti rádoby vládnoucí by se měli snažit napravovat desetiletími napáchané škody. Poslouchejme a nechme si poradit od starších generací, pokud je ještě od koho. Protože jen tak si můžeme pro nás, naše děti a jejich děti i z části zachránit nejen kvalitu našeho života, ale i okolní krajinu, která je naším domovem , ale hlavně zdrojem obživy.
Příspěvek je mým letmým pohledem na vodu, na tu životadárnou tekutinu, která by si jistě zasloužila větší prostor ke psaní. Ani nevím, jak v den mých narozenin, mi na mysli vyvstala myšlenka spojení vody s hymnou. A pak už slovo míjelo slovo a věta větu.... Prostě, podle úvodní fotky k článku je dle mého mínění spojení života na zemi, vody a naší krajiny jednoduše - zemský ráj to na pohled....
PS. Těžko se bude redakci vybírat vítěze soutěže, protože soutěžní snímky jsou působivé, krásné. Přestože je na všech voda a zase voda, upoutávají moji mysl, vyzařuje z nich klid, a tak za mě všem 1* a děkuji vám za ně.
