Domorodců je ve Vrbosce asi pětistovka. Živí je hlavně rybolov a turismus. Samozřejmě každé léto sem proudí stovky turistů, nejvíce do nedávno zmodernizovaného hotelu Labranda (původně Adriatik). Vrboska nabízí ještě ubytování v mnoha penzionech, tak v městečku či na pláži můžete slyšet češtinu, slovenštinu, polštinu, němčinu, angličtinu, ruštinu...Rekreanty poznáte podle barvy kůže. Nejdříve jsou bílí, pak růžoví, pak bolestivě připálení do červena. V jedné ruce mobil a ve druhé plastovou láhev buď se značkovou sladkou vodou nebo se zdejší minerálkou Jamnicou.
Domorodého Chorvata poznáte taky snadno. Osmahlý, prošedivělý mořský vlk sedící s kamarády buď na lavičce před domem nebo v přístavní kavárně, kde u jednoho kafe dlouho diskutuje o politice a aktuálně o koronaviru. Ženskou mezi nimi neuvidíte. Když dopije a zanadává na poměry, jde opravovat a zvelebovat své plavidlo. Turisté jsou lační po zapůjčení loděk, proto je potřeba lodě udržovat v provozuschopnosti.
Domorodkyně uvidíte většinou na zahrádce u domu něco okopávat, popřípadě prát velké prádlo, mají-li na starost apartmány k pronajmutí. To platí i o Vandě. Buď stojí u pračky, žehličky či plotny. Jak sama říká, kvůli pandemii si letos užívá i domácí práce a má ráda čisťoučké voňavé prádlo usušené na slunci. Ale i ona obleče plavky a jde s vnučkou na pláž, na plavbu lodičkou či na výlet k nějakému turistickému cíli, kterých je na ostrově Hvar nespočet. Taky ráda usedá k šicímu stroji a pro každého hosta našije voňky s levandulí. Letos ještě přibylo šití roušek, kterými taky obdarovává hosty, ale tady je potřebujete opravdu jen do obchodu. Večery jsou idylicky rodinné u společné večeře s vínkem a vyprávěním. Někdy s nimi usedám jako „přivlastněný“ rodinný příslušník a nechybí příběhy, vtipy a spousta smíchu.
A jakou stopu jsem nechala na ostrově já?
Vandina glosa:
Červenec - srpen 2020, ostrov Hvar, Vrboska
Penzionem se ozývají výbuchy smíchu. Není se co divit. Penzion je plný lidí, kteří se znají, jezdí sem již minimálně 20 let. Jediná nová osůbka je Helča z Bohumína. Zapadla mezi nás a pomalu poznává náš rytmus života tady na ostrově.
Ráno běh, kolo, pak cvičení. Snídaně. Moře, koupání. Oběd. Siesta. Moře, restaurace, zmrzlina. Večeře. Společné posezení u vína, šampáňa… :)
Včera jsme ještě byly pozvané na výlet gliserem okolo ostrova. To byla jízda! Nádhera! A vůbec, Helča určitě potvrdí, že tu s námi, a my s ní, zažívali parádní spanilou jízdu! Prázdninovou. Pokoronavirovou. (doufáme)
Leč všechno má svůj konec…čas je relativní… Ještě nedávno nás tu bylo i s Helčou 15. Naše rodina, maratonci s malým Honzíkem, Jitka - trenérka aerobiku, rodina Poláků…
Nyní sedíme již osiření u stolu, před sebou talíře s grilovanými sardinkami, rajčatovým salátem, topinkami, zapíjíme naším vínkem, a Ty právě vyjíždíš z Rijeky, tak Ti přeji, Helčo, šťastnou cestu domů!
A děkujeme za návštěvu!
Vanda, Mili, Mourínek