Rozjímám často, ale v tomto vedru, které škodí mému zdraví, nemohu rozjímat pod oblíbeným jilmem, a tak sedím v ušáku, hlídám nemocná vnoučata a tak se mi hlavou honí různé myšlenky.
Moje zlatíčka byla minulý týden u nevlastní babičky na prázdninách, která to s dětmi moc neumí ,dle mého soudu. Nechala děti celý den brouzdat se v horské bystřině. I při těch tropických teplotách to zrovna není dobrý nápad, což by mělo být jasné i ženě ve zralém věku a s titulem doktora přírodních věd. Nebylo. Situaci vyhrotila i maminka, která si v autě, ve kterém vezla 120 km své děti, pustila klimošku na 20 stupňů, když venku bylo 32. Hazard se zdravím. Co dodat? Nemám slov, na to že má dva tituly. Holt někoho se vzdělání nedotkne.Ale to jen na úvod...někdy si říkám, že lidská blbost nezná mezí.Tak jsem si vám ulevila.
Jinak mě, zase krom jiných incidentů za hranicemi naší země, uzemnil a to doslova incident v Bohumíně – 11 mrtvých. Nebudu vypisovat, co se vše událo, jistě jste si o tragédii mohli přečíst nebo poslechnout ze zpráv v TV. Jen mě udivuje, kolik zla se nahromadí v některých lidech. Kdo může něco takového udělat? K tomu se přidávají i další tragické příběhy, matka feťačka uškrtí tříletou holčičku a ještě nůžkami jí zohaví obličej a tělo, prý ji ovládl démon. No, jak jinak - z drog, kdo by to řekl? Poslední dobou se mi zdá, že těchto kriminálních činů neúměrně přibývá a stoupá i jejich brutalita. Kam se poděla ta léta, kdy na okrese, když byla jedna vražda za rok, tak to byla událost, o které se dalšího půl roku mluvilo. Rok od roku se statistiky plní vraždami, těžkými zločiny, ublíženími na zdraví, únosy a dalšími TČ. Vyšetřovatel nestačí dodělat jeden případ a už dostane další. Policie jede na plný výkon, ale hlavně, chybí jí zkušení policísté, kriminalisté a vyšetřovatelé. Ani přes nabízené náborové příspěvky, další bonusy se k policii nikdo moc nehrne. Čím to asi je? Dle mého názoru, je to i tím, že vážnost policie po roce 1989 hodně klesla a to trvá dodnes. Dle zkušených kriminalistů a policistů, sloužících i déle jak 30 let, se to už nikdy nenapraví. Musíme ale přiznat, že i v řadách policie se vyskytují TČ. Na druhé straně ale je hodně dobrých policistů, kteří mají výsledky a kteří pracují v duchu hesla: pomáhat a chránit. Jen lidé jsou často nezodpovědní, porušují zákony a pak jsou na policisty sprostí, nadávají... Dodnes nepochopili slovo demokracie. Nechala jsem si vypravovat svoji kamarádku s manželem, kteří v Americe žijí notnou řádku let. Tam má, na rozdíl od naší země, policista autoritu. Ne, že by se i tam neobjevovala porušení zákona policisty, ale všeobecně je policie vážená a respektovaná. Moje kamarádka se o tom několikrát přesvědčila, jak se říká, na vlastní kůži.
Tak, to jen malé zamyšlení nad událostmi posledních dní.
K tomuto zamyšlení bych ráda připojila citát známého herce Richarda Gera, který se v tomto svém citátu velmi dotkl mého srdce.
Citace:
Byl jsem vychován, abych mohl respektovat ostatní.
Nebyl jsem potrestán, když jsem něčemu nerozuměl.
Než otevřu dveře, naučil jsem se zaklepat.
U vchodu do místnosti jsem se naučil zdravit.
Když něco chci, prosím.
Až to budu mít, děkuji.
Prokazuji úctu starším.
Pokud má někdo potřebu říct '' ano pane ", nebo '' ne pane ", tak mu v tom nebráním.
Učím se pomáhat druhým, když potřebují mě.
Bez problémů budu držet dalším dveře, aby mohli projít.
Nemám problém říct '' promiň, musím projít '' když to opravdu potřebuju.
Miluji lidi takové, jací jsou, ne kvůli tomu, co od nich můžu dostat.
Ale hlavně jsem byl vychován k tomu, abych se choval k lidem přesně tak, jak bych chtěl, aby se oni chovali ke mně.
A tomu se říká respekt.
Myslím, že jeho citát stojí nejen za zamyšlení, ale ruku na srdce, neměl by se alespoň trochu takto každý z nás chovat?
Každý, vážení íčkaři, si musíte odpovědět sám a sám si vše porovnat se svým svědomím.
Já v tom mám jasno, hodně z citátu je v mém srdci a je to výchovou, životními zkušenostmi a mým svědomím.