Jelikož ještě moc do světa nemůžu, o to pilněji si čtu v íčku. Zaujal mě článek o účesech. Kriticky jsem se podívala do zrcadla a zjistila, že učesaná moc nejsem. Držet berle a zároveň hřeben, je dost náročné. Jelikož se ale noha začíná uzdravovat a já se možná už brzy dostanu mezi lidi, musím se svým účesem opravdu něco udělat.
Co to vlastně znamená, učesaná, neučesaná? To je jako v té pohádce, kde musí být dívka, aby získala krále, oblečená, neoblečená. Já sice žádného krále nezískám, ale oblečená, neoblečená jsem vlastně taky. No, oblékání mi dá totiž docela zabrat, ale jelikož jsou vedra, tak natáhnout na sebe nějaké letní šaty není tak složité. A doma přece spodní prádlo mít nemusím. No, dobře, tak to je jasné, ale co ty vlasy?
Že bych si je na jedné straně vyholila a na druhé je nechala delší? No, to by asi neprošlo, protože potom bych mezi lidi nemohla jít vůbec.Ke kadeřnici se nedobelhám, a tak si opravdu musím stačit. Opět se kriticky v zrcadle prohlédnu a zjistím, že na jedné straně za uchem mi trčí nějaký chumáč vlasů. No co, ustřihnu ho. No jo, ale ustřihla jsem ho moc, a tak to musím vyřešit také za uchem druhým. A tak stříhám a přistřihuji, až se leknu sama sebe a přestanu. A co ofina? Už mi leze hodně do očí. Šmik!!! Ofina je hrbatá a na jedné straně delší. Zahazuji nůžky, ale vlastně se mi splnil trend. Teď jsem opravdu učesaná, neučesaná. Nepřejte si mne ale někde potkat.