Jak jsem už slíbil, je tu druhá parodická báseň a sice na slavnou báseň Fráni Šrámka Splav. Opět přikládám pro info originál.
Fráňa Šrámek, SPLAV
/originál/
Trápím se, trápím, myslím si,
Kde bych tě nejraděj potkal.
Ulice střídám, parky a nábřeží,
Bojím se krásných lží.
Bojím se lesa. V poledním lese,
Kdo miluje, srdce své neunese.
Na můj práh kdy by si vstoupila,
Snad bys mne tím zabila.
Chtěl bych tě potkati v lukách.
V lukách je vlání
Na všechny strany, pokorné odevzdávání.
V lukách je nejprostší života stůl,
Rozlomíš chleba, podáš ženě půl,
Chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí,
Až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí.
A oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín,
Muž má touhu rozsévače,
Žena má úrodný klín.
Chtěl bych tě potkati v lukách. Šel bych ti vstříc.
A až bys mi odešla, ach, zvečera již,
Bys na mne nemyslela víc,
Jen na prosebný a děkovný můj hlas,
Jako bych jen splavem byl,
Který v lukách krásně zpívat slyšelas.
Povzdech bezdomovce
/Parodie /
Myslím a myslím, trápím se,
co bych tak mohl kde sníst.
Obchody střídám, masny a pekárny,
bojím se prošlých dat.
Bojím se hladu. V mé boudě v lese,
je nevlídno. Zima i na houmlese.
Přes můj práh pokud bys vstoupila,
bylo by dobré, kdyby ses umyla.
Chtěl bych tě potkat v masně.
V masně je vůně
na všechny strany, má duše stůně.
V masně je život, buřty a stůl
Rozlomíš buřta, podáš ženě půl,
rohlík voní životem a naše hvězda svítí,
až k pláči je prosté to bezdomovské bytí.
A oblaka jdou a vítr skučí,
zas bude pršet, krucinál,
a mně v břiše tak kručí.
Chtěl bych tě potkat v masně, půjdeš mi vstříc.
Ne že mi zdrhneš zas, tak jako včera.
Schoval jsem lahváče, tak dej si říct.
Vyslyš ten prosebný můj hlas,
jako bych zas frajerem byl,
co dokáže na chvíli zastavit čas.