Tak si tady pořád na íčku čtu, jak mají staří lidé žít, jak mají se svým stářím zacházet, jak se mají oblékat a česat, jestli je vhodné se seznamovat s druhým pohlavím a co to přinese, a zdá se mi, že se to nějak opakuje. Každý si přece musí se svým stářím poradit a není na to žádný recept. Já už opravdu nejmladší nejsem a se svým věkem si docela rozumím. Pokud nejsem bolavá a nemocná, tak děkuji za každý den, kdy se živá probudím.
Vždyť už opravdu nic vzácnějšího nemáme než svůj život. No a teď se dostávám k vychloubání. Napsala jsem o stáří knihu. Jsou to jenom mé postřehy a mé možnosti žití. Byla jsem ale tak hloupá, že jsem knihu darovala i svým dětem. To jsem ale dělat neměla. Zklidila jsem negativní kritiku. Prý je to čtení moc depresivní. Někteří z vás ale vědí, že depresivně nepíši, ale spíš píši s nadsázkou. No, prostě mladí, stáří moc chápat nechtějí. Oni si myslí, že staří nikdy nebudou. Jednu knihu jsem darovala místní knihovně a mám radost, že je na ni pořád záznam. a že se lidem mého věku líbí.
Mějte se krásně a ze stáří si nic nedělejte.