Tak čtu pořád dokola, kdo kde byl na výletě, na dovolené, a k tomu posíláte ještě záviděníhodné fotky. No, co, říkám si, buď ráda, že chodíš alespoń okolo baráku, i když musíš vláčet berle. Když zase jednou koukám smutně z okna, přijde přítel a pozve mne na výlet. Radost mám velikou. A tak nás naložil do auta, mne, moje berle a mého pejska. Jedeme na slavnost "Den paní mlynářky" do vodního mlýna v Hoslovicích. I pejsek je rád, že se dostane dál, než na kolečko kolem kostela. Na místě si beru jenom jednu berli, abych mohla fotit. Už to docela jde, a tak jsem ráda. A teď tedy trochu historie pro vás.
První zmínka o vodním mlýnu v obci Hoslovice je z roku 1352. Dne 30.5.1829 prodali Jan a Barbora Hradeckých mlýn, včetně hospodářských budov a pozemků, Jakubu Harantovi z nedaleké vsi Střídka. Poslední vlastník, Karel Harant, hospodařil ve mlýně se svými sourozenci Annou a Františkem. Na počátku padesátých let odmítli vstoupit do zemědělského družstva a dostali se do sporu s tehdejšími zákony. Po téměř dvouletém pobytu u pomocných technických praporů a následném setrvávání ve svém odporu byli zatčeni a zbaveni svéprávnosti. Poté se uzavřeli ve svém mlýně a izolovali se od společnosti a technického pokroku. Dokud jim síly stačily, obdělávali svá pole a louky. Karel zemřel v lednu 2004 a v roce 2005 koupil mlýn od dědiců Jihočeský kraj.
Areál mlýna tvoří tři stavby. Rozlehlá budova mlýna, zděná stáj s roubeným chlévem a stodola s přístavkem. Areál mlýna je jediným v Čechách, v němž se dochovalo funkční české složení, včetně původních součástí, a je vzácným dokladem způsobu hospodaření a technologie mletí. Z těchto důvodů jej Ministerstvo kultury České republiky v roce 2008 prohlásilo za národní kulturní památku.
"Den paní mlynářky" jsem si užila velmi. Jenom mě mrzí, že vzhledem ke své noze jsem se nedostala do horního patra mlýna a k rybníčku. U mlýna probíhala slavnost, kde se zpívalo, hrálo a tančilo. Bylo to hezké a zase budu mít chvíli na co vzpomínat.
Posílám vám několik fotografií.