O xenofobii s úsměvem XVII: Rakušané
Foto: autorka

O xenofobii s úsměvem XVII: Rakušané

14. 9. 2020

Nacionalismus a identita

Předem varováni

V Rakousku byly během zoufalého pátrání po rakouské identitě popsány již stohy papíru. Existuje vůbec? Měla by existovat? Rozvíjí se, nebo se vytrácí? Je závislá jen na minulosti, nebo se objeví i v budoucnu? Hypochondři se trápí svými neduhy; Rakušané svojí identitou.

Rakouská identita je suspendována kdesi mezi imperiální historií a provinční loajalitou. „V ostatních zemích“, jak píše jeden anglický historik, „jsou dynastie epizodami v historii lidu; v habsburské říši jsou národy komplikací v historii dynastie.“ Rakouská republika vznikla teprve v roce 1918, poté co se jednotlivé národy rakousko-uherské monarchie staly samostatnými; jak Clemencau poněkud neomaleně poznamenal: …„Rakousko se skládá z toho, co zbylo.“

Jak je vidí ostatní

Jeden německý historik kdysi dosti nelaskavě poznamenal, že Bavoráci jsou onen chybějící spojovací článek mezi Rakušany a lidskými bytostmi. Zcela evidentně zapomněl, že Rakušané vlastně z Bavorska pochází, nepočítáme-li těch pár Němců.

Německý pohled na Rakušany se s ubíhajícím časem nijak neobměkčil. Hordy Němců do krásného Rakouska přijíždí za lyžováním, pěší turistikou a za sexem. … Němci cítí, že Rakušané, a zejména Vídeňáci, mají sklon k schlamperei neboli lajdáckosti či zmatkování, což jsou však atributy, které místní za chyby vůbec nepovažují. Tato charakteristika byla jedním poněkud tolerantnějším Angličanem popsána jako „určitý druh lenosti či ležérní nedbalosti, který rychle degeneruje do jakési ochablé zdlouhavosti."

Německé vnímání rakouské nekompetentnosti má bezpochyby kořeny již v historii … Další německý postřeh se týká legendární (a povětšinou vybájené) rakouské lakoty, z čehož by také vyplývalo, že alespoň jeden národ je na peníze ještě opatrnější, než jsou samotní Němci.

Maďaři se naučili své sousedy vnímat s jistou náklonností. … Ať je ekonomická situace jakákoliv, rakousko-maďarská spolupráce přetrvává.

Jak oni vidí ostatní

Rakušané jsou, pokud jde o Němce, hluboce rozpolceni a nejsou si jisti, zda je mají pokládat za potenciální zachránce, nebo za potenciální dobyvatele. Je zcela nemožné ignorovat plíživou germanizaci v ekonomice. Velká část populárního tisku a soukromých televizních stanic jsou z 50 % v německém vlastnictví a téměř každý rakouský autor, který touží opravdu uspět, se snaží nalézt si svého německého vydavatele. Němci musí být občas obletováni a uctíváni, jelikož nabízejí řešení problému.

Dalšími sousedy Rakouska jsou Italové, Slované, Maďaři a Švýcaři. S Italy by se bývali Rakušané byli docela dobře snášeli, nebýt toho, že Italové jim během první světové války nepoctivou dohodou uzmuli Jižní Tyrolsko. Dá se to nicméně přehlédnout, zejména když se vezme v potaz fakt, že Italové již tradičně Rakousko zásobují množstvím hudebních skladatelů, architektů, operních primadon a zmrzlinou, což je vše velmi populární. Dodávají také autobusy plné turistů.

A naopak, churavějící severní a východní Tyroláci se brzo naučili cestovat přes hranice, když vešlo ve známost, že některé léky mohou být v jižním Tyrolsku až o 40 % levnější.

Situace se Slovany je komplikovanější. Češi byli právem roztrpčeni, když císař František Josef I. uzavřel v roce 1867 dohodu s Maďary, čímž vznikla rakousko-uherská monarchie. Nechápali, proč k tomu nebyli kvalifikováni oni. (Odpověď: Jakmile si jednou něco začneš se Slovany, kdo ví, kde to skončí.)

Dalšími slovanskými sousedy Rakušanů jsou Slovinci a Slováci. Slováci, stále ještě někdy zaměňovaní (zejména lidmi, kteří nedávali dobrý pozor) za „Čechy“, si dozajista zaslouží zmínku, což je ale také asi vše, čeho se jim obvykle dostává.

Blízký vztah, či jeho nedostatek, který existuje mezi Rakušany a Švýcary; je založen na směsici obdivu, závisti a pohrdání.

Jak vidí sami sebe

„Rakousko“, jak již v roce 1841 napsal jeden anonymní pamfletista, „je čistě pomyslný název“. Navíc, jak říká historik Roman Sandgruber, už to slovo samotné je filologická slátanina, protože německý kořen austr znamená „východ“, zatímco latinské auster nemůže znamenat nic jiného než „jih“. Ve skutečnosti však Rakousko nechce být pokládáno za východní oblast (nedosti na tom, že Češi záludně umístili Prahu západněji než Vídeň); ale ještě méně by si přálo být pokládáno za součást jižní nebo jihovýchodní Evropy (děkuji pěkně – už tak je až příliš blízko obávanému Balkánu!)

Každý správný Rakušan vám řekne, že Rakousko je součástí střední Evropy; a vskutku, sám sebe vnímá jako obyvatele toho, co dříve politickým a duchovním centrem střední Evropy bývalo. Naneštěstí nikdo neví, kde „střední Evropa“ vlastně je nebo kdy byla …

Rakousko čerpá hodně síly z myšlenky středu, centra, kompromisu a dává najevo téměř narcistickou lásku ke zlaté střední cestě a vyrovnávání extrémů.

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Národnost autora není uvedena. Usadil se ve Vídni.

Literatura: James, L.: Xenofobní průvodce. Rakušané. Praha, Nakladatelství XYZ, 2010. Foto: z publikace, s. 6, upraveno.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?