Je jaro, krásné dubnové odpoledne, sluníčko svítí jako o závod. Ulice jsou plné usměvavých lidí, zdá se, že dnes mají všichni dobrou náladu. Dokonce na ulicích žádné kolony, ale ani žádní zákazníci. Vracím se ze Strašnic do centra, až u Olšanských hřbitovů mě staví elegantní, asi tak padesátiletá žena. Zastavuji, paní nastupuje a řekne jen "do Břevnova". A sotva dosedne, zoufale se rozpláče.
Co teď? Jedu a mlčím, je mě jí líto, ale nechci se vnucovat, jen se zeptám, jestli jí nemohu nějak pomoci. Mlčky zavrtí hlavou, ale za chvíli se zklidní a začíná se omlouvat. "Byla jsem za sestrou na hřbitově, poradit se, ale neporadila.Třeba mi poradíte vy, třeba vás Jiřinka poslala. Prosím, nezlobte se a vyslechněte mě."
Nevím, co na to říci a tak rozpačitě mlčím. A paní pokračuje. "Byly jsme tři sestry a Jiřinka, naše nejmladčí a nejhezčí, se jediná vdala. Bylo jí už čtyřicet i její muž byl starší a za rok přišel Petříček. Byli nesmírně šťastní a my s nimi. Za necelé dva roky Jiřinka zemřela na rakovinu prsu. Byla to hrozná rána, švagr se zhroutil a o Petříčka ztratil zájem. A tak já a moje starší sestra se o Péťu staráme a milujeme ho a on nás. Teď je mu osm let. Jeho otec na něj posílá peníze, k narozeninám a na Vánoce posílá dárky. Žije teď na Slovensku. Jednou,nebo dvakrát do roka Péťu navštíví a nám je vděčný, že se o chlapce staráme."
Paní se znovu rozplakala, ale po chvíli pokračovala. "Včera přišel dopis, švagr píše, že se v červnu bude ženit a zůstane na Slovensku. Jeho žena má dvě dcerky a na Péťu se těší, syna si prý moc přála. A tak máme chlapce připravit na stěhování, první třídu ať ještě dochodí v Praze a do druhé už půjde v Bratislavě."
Vůbec se nedivím jejímu žalu, sama jsem z toho špatná, i mně se chce brečet. Ta paní dobře ví, že otec je v právu, že proti němu nemohou nic podniknout. Petříka je jim líto, vždyť otce vlastně nezná, půjde mezi cizí lidi a ani jim nebude dobře rozumět. Neporadila jsem a také už se mi nezdál ten dubnový den tak krásný. Tenhle příběh je moc smutný, ale i takové stály za zaznamenání.