Dnes začínám svoji procházku u Táferny, což je penzion a restaurace na ulici Santiniho. Dle historických pramenů nechal budovu hostince postavit už v roce 1720 opat místního cisterciánského kláštera Václav Vejmluva. Hostinec tedy patřil a sloužil klášteru. Fungoval i jako ubytovna pro italské stavební dělníky, kteří pod vedením Jan Blažeje Santiniho Aichla v letech 1719 – 1722 stavěli poutní kostel sv.Jana Nepomuckého na Zelené Hoře. Z té doby také pochází název hostince, který vznikl zkomolením z italského slova taverna (= hospoda). Rodině současného majitele patří nemovitost od roku 1840. Čerpáno odsud: https://www.taferna.cz/historie-taferny-2, kde naleznete i několik zajímavých historických fotek.
Od Táferny jsem pak šla doleva na lávku přes Stržský potok podél kamenného barokního mostu, který pochází z 1. poloviny 18. století. Sochy osmi světců nechal v roce 1761 na most umístit opat místního kláštera Bernard Hennet, nástupce opata Václava Vejmluvy. Inspiroval se výzdobou Karlova mostu. Most leží na velmi vytížené silnici. (Pozn. autorky: Bohužel!) V roce 2008 byl rekonstruován a při té příležitosti byly originály soch sejmuty a nahrazeny kopiemi. Originály soch byly zrestaurovány a jsou trvale vystaveny v nedalekém Dolním hřbitově. Zdroj: https://zdarns.estranky.cz/clanky/barokni-kamenny-most.html
Na nejbližším přechodu jsem přešla hlavní silnici a pak se kousíček vrátila podél zámku zpět směrem k mostu. Zde je zase lávka pro pěší, takže si lze most prohlédnout i z druhé strany. Pak zase zpět k zámku, kde je kavárna a prodejna se suvenýry a turistické informační centrum. A hlavně je zde Muzeum nové generace. To si určitě stojí za vidění. Další informace zde: https://www.zamekzdar.cz/
Ale tady jsem se dnes nezdržovala a pokračovala nahoru ke Konventskému rybníku, odkud je krásně vidět naši unikátní nádheru na Zelené Hoře. Ještě si dovolím dát poslední odkaz https://www.zelena-hora.cz/cz. A už mažu přes most a silnici nahoru na Horu (Zelenou). Dnes se udělalo hezky, tak je tady spousta lidí, takže s focením je trošku problém – když tam nechci mít ty lidi. A pak už jsem pokračovala po žluté přes obec Vysoké směrem na Lhotku. Na kraji vesnice se u prvního domu objevili 2 psi, asi border kolie, tipuji. Zaujali mě, že byli jako negativ a pozitiv. Oba černobíle strakatí, ale tam, kde měl jeden bílou srst, tam byl ten druhý černý a naopak. Oni si mě taky všimli a všichni dohromady jsme se pozorovali. Já tedy trošku s obavami, přiznám se. Tak jsem se na ně usmála (tím snad nic nezkazím) a začala jsem na ně mluvit, jako že jsou krásní a tak. Dobrý, zabralo to. Začali vrtět ohony a lísat se ke mně. Hned přiběhla majitelka s omluvou. Mě ale vůbec neobtěžovali. Akorát to holt nejsou psi hlídací, ale vítací. I když kdoví, jak by to bylo třeba v noci a bez paničky …
Pak už jen poměrně nudná cesta po asfaltu směrem ke Lhotce. Až jsem zalitovala, že jsem raději měla vyrazit na kole. Zvlášť když je tak krásně. Naštěstí pak žlutá odbočila doprava na polní cestu podél lesa. Tu jsem ale po chvíli opustila a odbočila doprava přes louku k lesu a dál pokračovala po modré. Cesta vede příjemně buď lesem, či po okraji lesa. Jelikož je ale po vydatném dešti, tak mě občas překvapilo blátíčko nebo vyloženě mokrá louka. Občas nezbylo než to přehopsat a doufat, že nezapadnu až po kolena. Celkem to vyšlo, až na jedno místo, kde jsem chtěla přejít potok po takových kulánech, které tam někdo právě za tím účelem naskládal. Jsem si myslela. Tak jsem na ně stoupla a aha, co to je? Všechno je jinak. Ta polena si tam jen tak plavou. A ta voda je dooost hluboká. Ještěže mám vysoké boty. Ale ještě tak 2 cm a teklo by mi do nich vrchem. A to by mi byl slavný goratex na co? No? No úplně na nic. :-)
Pořád se držím modré a ta mě přes Plíčky dovedla okrajem lesa až nad nádrž Staviště. To je údolní vodní nádrž vybudovaná někdy v padesátých letech minulého století s cílem zásobovat město pitnou vodou. Pak z toho ale nějak sešlo a dneska slouží pouze jako záložní zdroj. Veřejnosti není přístupná.
Je pravda, že v tom lese člověk musí být furt ve střehu a sledovat značky, protože je tam spousta cestiček (asi od pejskařů), které by člověka, co to tam nezná, dovedly bůhvíkam. Je to už ale blízko města, takže by se vlastně až tolik nestalo. Takže pořád po modré až na Studentskou. Tady jsem si uvědomila, že je zítra svátek, a tudíž zavřeno a u nás v lednici prakticky jen světlo a zima, ale k jídlu takřka nic. Takže jsem to vzala přes Lidl. To není zase taková zacházka, ale zkazilo mi to trochu průměr. Něco ubral vlastní nákup a s nanukem (co jsem si koupila za odměnu :-)) se taky moc finišovat nedá. A pak už jsem prokličkovala na přechod přes hlavní silnici a po cyklostezce zase pěkně v poklidu došla k Táferně. A to je konec mého dnešního putování. :-)
