Ano, i kdyby trakaře padaly, návštěvě Starých Splavů nezabrání téměř nic. Minulý týden dcera nahlásila úterní volno, takže bylo rozhodnuto, že 6. 10. 2020 se jede na houby. Přibraly jsme ještě Terezinu skorošvagrovou Inu z Kopist a bylo rozhodnuto. Brzké ranní vstávání mi neděla moc dobře, nicméně jsem už v 5.30 byla vzhůru, tak jsem z té milované postele raději vylezla. Cvakání na parapet a pohled z okna nám řekly, že opravdu prší. Jenže dohoda je dohoda, a tak jsme ke svačině přibalily nezbytné pláštěnky, natáhly nepromokavé boty a vyrazily pro Inu. Ta už stepovala před vraty, tak šup šup do auta a jedeme.
Cesta nám celkem dobře ubíhala, moje skeptické, co když houby neporostou, bylo udušeno hned v zárodku, a tak jsme kolem deváté hodiny v pohodě dorazily do našeho milovaného lesa. Nikde ani noha, což nám naprosto vyhovuje, navlékly jsme pláštěnky, neboť stále jemně pršelo, košíky a kudličky v rukách a hajdy do lesa. Nebudu vás napínat, moje, co když neporostou, se splnilo téměř na 100%, jediná dcera našla pár mokrých kozáků a čerstvých kačenek. Vzdaly jsme to asi tak po hodině a půl, připomínám, že stále pršelo.
Už jsem se několikrát na íčku zmiňovala, že jsme do Splavů léta jezdili na dovolenou, to bylo ještě za totality. Ina tohle rekreační středisko vůbec neznala, tak jsme ve městě zaparkovaly a lesem jsme se vydaly k jezeru, nebo k rybníku? Jezero je zavedenější. Pořád drobně pršelo, ale nás to neodradilo, z vršku byl hezký pohled na Splavy, došly jsme do přístavu, nové rekreační budovy a obytné rezorty působily skvostně, vodní přepad byl prázdný, protože bylo méně vody v jezeře. Zpátky jsme šly městem a obě s Terkou jsme nostalgicky vzpomínaly na časy minulé. Nejvíc mě to přepadlo v parku s roubenkami, tam býval vždycky kolotoč a střelnice. A stále pršelo.
Procházka po Splavech a u jezera mi udělala moc dobře na duši. Vůbec mi nevadilo, že naše košíky zůstaly prázdné, fotila jsem jako o závod a myslím, že si tento výlet ještě jednou zopakujeme, tedy les určitě. Zvu vás na malou procházku po Máchově kraji, i když jen na fotkách. Za počet fotek nemůžu, nechtěla jsem vás o nic ochudit. Abych nezapomněla, cestou domů přestalo pršet.