Nakoupili výhodně akcie, jejichž hodnota se kvůli krizi propadla.
Nechodili do práce, tak ve volném čase udělali na domě opravy, které léta odkládali.
Začali plést, šít, malovat obrazy, tvořit. Tedy dělat věci, na které neměli čas, ale o nichž snili.
Zamysleli se pořádně nad tím, čím by se mohli živit, když jejich práce přestane vynášet a rozjeli nové projekty: e-shopy, internetové stránky nabízející výměnu a prodej různých služeb a výrobků.
Přihlásili se na seznamku, zkusili si najít nové přátele. Začali se tomu věnovat pořádně, protože najednou měli čas.
Tak hodně lidí využilo nucené zastavení se v době jarní pandemie. Známé osobnosti v mnoha rozhovorech mluví o tom, jak zvláštní období to pro ně bylo, protože najednou takzvaně neměli co dělat. Neměli práci, ale měli čas přemýšlet, hodnotit, plánovat. „Kdo vzal koronavirovou pandemii jako příležitost se na chvíli zastavit, udělat si čas na rodinu a přátele, přečíst si knihu, vyjít do přírody a přemýšlet, co dál, zvládl ji lépe, než lidé, kteří ji brali jako čas promarněný,“ uvedl ekonom Tomáš Sedláček.
Pandemie je tady znovu v plné síle. Každý den lidé čtou tisíce zpráv o přibývajících nemocných, mrtvých, ale co je horší, čtou naprosto rozporuplné názory lidí, které považují za autority, za odborníky. Nevědí komu a čemu věřit. Podléhají pocitu, že se svět proměnil v jeden velký chaos. O to více je nyní těžší se s neobvyklou situací vyrovnat, už podruhé během několika měsíců. Vítězi se v této nelehké době stávají lidé, kteří na první vlnu pandemie vzpomínají jako na dobu, kdy se jejich život změnil více k lepšímu než k horšímu.
„Udělali jsme si s manželem pořádek ve financích. Poprvé v životě jsme na jaře kontaktovali poradce, kterého nám už dlouho nabízela naše banka, ale my vždy tvrdili, že žádné rady nepotřebujeme. Jenže jak jsme tak najednou měli čas na přemýšlení, řekli jsme si, že se zkusíme ochytřit ve finanční oblasti, která nám byla spíše cizí,“ vypráví šedesátiletá Mirka. Oba s manželem jsou učitelé a v poslední době si spoří více peněz, protože by rádi v penzi více cestovali. „Oba jsem vedli víceméně zběsilý život plný školních povinností. Manžel po večerech ještě učí angličinu, já vedu odpoledne různé kurzy. Vyděláváme slušné peníze, jen jsme je nikdy neinvestovali, nerozmnožovali. Teď jsme to zkusili, protože jsme měli čas nad tím přemýšlet, pročítat nabídky poradce, kontrolovat si, zda jsou výhodné. Říkáme teď, že jsme se díky pandemii naučili lépe hospodařit a plánovat,“ vypráví Mirka.
„Díky jarní vlně pandemie jsem se naučila zacházet s počítačem a internetem na vyšší úrovni. Dříve jsem jen posílala maily a občas si něco přečetla,“ říká třiasedmdesátiletá Helena. „Jenže, jak jsem tak seděla doma, došlo mi, že je třeba se v tomto směru posunout. Vnuk od sousedů mě hodně věcí naučil. Nainstaloval mi skype a ještě další program, díky kterému se vidím s lidmi, se kterými komunikuji. Naučil mě stahovat si filmy i audioknihy. Dříve jsem to považovala za zbytečné, říkala jsem, že na takové věci nemám čas. Raději jsem chodila na výlety, na výstavy, na kafe s kamarádkami. Pro mě to jarní zastavení bylo jednoznačně dobré, byla to příležitost se něco naučit,“ shrnuje.
„Konečně jsem se rozhoupal a dal si inzerát, že nabízím různé drobné domácí práce. Došlo mi totiž, že se může stát, že mě vyhodí ze zaměstnání,“ popisuje své vnímání pandemie šestapadesátiletý Martin. Práce mu sice zůstala, ale zároveň mu chodí spousta odpovědí na inzerát. „V létě jsem si zařídil živnostenský list, začal jsem na stará kolena podnikat. Je spousta osamělých žen, které potřebují v bytě to či ono udělat. Chodím i do mladých rodin, kde jsou muži stále v práci nebo jsou prostě nešikovní nebo se jim prostě do různých drobných prací nechce. I kdyby mi nová vlna pandemie znemožnila na nějakou dobu tuhle práci dělat, nevadí, počkám. Pro mě je podstatné, že jsem se rozhoupal, že jsem se ujistil, že jsem schopen se starat sám o sebe a nemusím jen čekat, jestli se někomu v práci znelíbím nebo ne,“ vysvětluje.
Zatímco média chrlí jednu zprávu za druhou o tom, jak se ekonomická krize prohlubuje a jak lidé kvůli pandemii zchudnou, část lidí se raduje a investuje do akciových fondů a finančních produktů, jejichž nákup je nyní výhodný. Berou aktuální situaci jako ideální investiční příležitost. A takové chování zkušených finančních dravců se vyplatí i v běžném životě, tedy i pro člověka, který tak tak vyjde každý měsíc s penzí či výplatou. Je totiž na každém, co si pod pojmem investice představí, co si může dovolit, co mu udělá radost. Investice totiž může být úplně stejně jako založení si živnostenského listu či nákup akcií třeba zakoupení si učebnice cizího jazyka či malířského plátna a barev, stejně jako udělání si času na telefonát kamarádce či kamarádovi, se kterým jsme se dlouho neviděli. Na klidný, dlouhý večerní telefonát, na který dříve nebyl čas.
Pro někoho jsou takové řeči o pozitivním vnímání nepříjemných ba až krizových období jen nesmyslným planým pokusem o utěšování a zastírání tvrdé reality. Pro někoho jsou cestou, jak i v těch nejtěžších dobách přežít s co možno nejlepší náladou a nadějí na lepší budoucnost. Právě ti druzí se zpravidla vyznačují tím, že v souvislosti se slovem krize používají slovo příležitost.