Dozvěděla jsem se totiž, že kdo se nenechá očkovat proti koronaviru (nevím ani jestli je nějaká vakcína vlastně vyvinutá), bude nějak označen, aby se mu ostatní mohli vyhýbat. Fajn, já se očkovat nedám, a tak budu černá ovce. Vidíte někde radost ze života? Žádná není. A tak hledám aspoň kousek radosti, protože se nenechám těmi hororovými informacemi přece ubíjet.
Brzy budou totiž vánoce, doba lásky a radosti. Nejhorší ale je, že se budou slavit jenom ve dvou. Kdo bude navíc, musí se odebrat jinam. Rodiny budou mít zákaz scházení, protože co kdyby si místo dárků předali virus. Tak kde je tedy ta radost?
A už to mám. Člověk musí být skromný a radovat se všeho možného i nemožného. Pejsek se nažral, a protože žere špatně a málo, tak mám radost. Probudila jsem se a zase radost, i když nevím vlastně, proč. Radost ale stále hledám, protože život bez radosti je hrozně ubohý.
A pak to přišlo. Sedím ve svém křesle, hýbat se po svém pádu ze židle stále moc nemohu a dívám se po svém bytě. Zlomyslné slunce mi svítí dovnitř, ukazuje mi každý prach, každý nedostatek a já vím, že ho nejsem schopná odstranit. Okna by si to také zasloužila, ale opět spadnout ze židle se mi nechce. Ale věřte, nebo nevěřte, přichází radost. Stavil se totiž u mne syn se snachou a nabídli mi, že mi místo vánočního dárku zaplatí profesionální úklid mého malého bytu. Souhlasím opravdu s radostí. Konečně nebudu muset přemýšlet, jak to udělám. No vidíte, jak může mít člověk radost nelíčenou.
Radost mi vydržela dva dny, než jsem začala přemýšlet o tom, že na ten úklid přijdou úplně cizí lidé, všechno mi osahají a já nevím jestli s sebou nenesou i ten hrozný virus.
Radost je zase pryč. V televizi slyším, že bude brzy zakázané vycházení, a tak se rozhodnu udělat si zásoby jídla. Jídlo mi totiž zatím dělá radost. Jsem totiž žravá asi jako kyselina. Nakoupila jsem tedy a mám radost, že neumřu hladem. Musím se totiž posílit, abych se brzy uzdravila ze svých ran, abych si úklid i mytí oken udělala sama. Když to zvládnu, budu mít radost. Vidíte, jak vlastně ty radosti přibývají. Dárky vánoční jsem už zakoupila s předstihem, jenom nevím, jak je té své rodině předám. Jestli se mi to povede, budu mít radost a doufám, že oni také
No vidíte, jak jásám. Radost ze života si přece nesmíme nechat vzít. Co bychom z toho života měli? Radujte se tedy, milujte se a množte se a přejme si, aby nás ten odporný covid nedostal. Až konečně zmizí ,budeme mít určitě všichni radost bezmeznou.
PS. Posílám krásného motýla pro radost.