Druhá říjnová neděle přivítala nás Pražáky podmračeným a chladným počasím. Po obědě jsem přesto usoudila, že by byla škoda nejít ven. Zanechala jsem zlenivělého manžela v teple domova, chytla foťák a vyrazila. Pěšky, protože vzhledem k situaci se mi teď nechce zbytečně do MHD. Z domova to mám asi půl hodiny pěšky do Letenských sadů nebo do Stromovky. Tentokrát jsem se rozhodla pro Letnou. Cestou jsem vzpomínala, jak jsem jako dítě preferovala při vycházkách s rodiči Stromovku, která mi více připomínala divokou přírodu. Na Letné navíc hrozilo, že potkáme tatínkovy známé z dob, kdy nedaleko parku bydlel. To se pak naši s nimi na dlouhou dobu zapovídali a já se nudila. Ani svezení na stařičkém kolotoči s opravdovými vycpanými koňmi to nespravilo. Navíc byl kolotoč každou chvíli zavřený.
Jako dospělák už dokážu krásy Letné ocenit. Mám moc ráda zdejší nádhernou platanovou alej a obdivuji výhledy na město, které se tu nabízejí. Jen je mi líto, že je park na mnoha místech poničený křiklavými graffiti, že ho zrovna nezdobí okolí bývalého Stalinova pomníku, že někdo před lety ukradl kouzelnou bronzovou sochu Diany se psy a srnci...
Často jsem tu už fotila a i tentokrát jsem si říkala, že by se třeba nějaký fajn záběr mohl navzdory podmračenému počasí povést. Navíc bez manžela mám na focení klid a mohu si ho užívat. Nemusím v rychlosti cvaknout a honem pelášit, abych ho dohnala. On totiž nemá trpělivost čekat. Když je venku, tak pochoduje, ze zastavování ho prý bolí záda. Přece nebude někde postávat a čekat, až vykoukne sluníčko zpoza mraku...
Nakonec jsem zdokumentovala celou procházku, protože mě napadlo, že bych ji mohla přidat „Do stovky“. Mohu vás tedy pozvat, abyste si tento krásný pražský park se mnou na fotkách prošli.
Krásný článek o Letenských sadech a jejich historii najdete na webu Praha neznámá:
https://www.prahaneznama.cz/praha-7/holesovice/letenske-sady/