Už proto, že nic není absolutní a nelze házet všechny do jednoho pytle.
Každý stát a jeho vláda má i názorovou opozici uvnitř země. Někdy je těžké nepaušalizovat, abychom mohli vyjádřit obecnou zkušenost, ale o to důležitější je být tedy velmi obezřetný v hodnocení, komentářích či kritice událostí. Neboť se mohou obrátit i proti jejich autorům ve smyslu s čím kdo zachází, tím také schází. Napasováno na současnou dobu a aktuální dění kolem nouzového stavu pandemie covidu, se přesně dnes ukázalo, jak jsou dvojsečná všechna opatření.
Hlavním nedostatkem současné společnosti je její nemilosrdnost a antagonistický přístup zejména v legislativní, zákonodárné a výkonné moci. Lidé jsou omylní, přesto však justiční, policejní proces a praxe bazíruje na tom, že neznalost zákona neomlouvá, i přestože se v českém právním řádu uplatňuje pravidlo presumpce neviny.
A to ani v situaci, kdy se v právním řádu a jeho obrovské šíři změn a zahlcení novými a novými novelami zákonů, nevyznají ani samotní odborníci práva a jejich tvůrci, natož laici. Je absurdní, když se po laicích, občanech, žádá, aby dodržovali zákony, a to i ty, o nichž často ani netuší, že existují, anebo jako neodborníci ani nerozumí složité právní řeč, a které nerozumí a neshodují se ani sami právně vzdělaní odborníci.
Je tu jistě otázka, jak laik může dodržovat nějaký zákon, pokud je složitý i pro experty? Tedy pokud zákon nemá sloužit jen jako karabáč na poddané. Vždyť v legislativní změti často ani dva ústavní právníci nejsou s to vyložit jeden a tentýž stejný ústavní zákon stejně! Natož to kvantum ostatních zákonů a vyhlášek běžných.
Každý dřív nebo později udělá nějakou chybu. A ta se čas od času otočí proti němu, pokud je sám příliš tvrdý. Jako dnes. Celý národ se teď v přímém přenosu přímo škodolibě, rozezleně a se zklamáním " kochá" tím, jak ministr zdravotnictví, který zavedl nouzový stav, se v něm sám neumí elementárně chovat a vyvarovat se zásadních chyb.
Stav pandemie a strachu, který vyvolává, je dost těžký na to, abychom k sobě byli ještě více nemilosrdní a číhali na lidskou chybu kohokoliv, obzvláště, když si nejsme jisti, zda za tou chybou byl zlý záměr. Jenže, lidé, kteří jsou zklamaní a mají nedůvěru k politice a politikům, přímo baží po tom, aby viděli politiky a jejich hlavy na špalku, když občané sami jsou často obětmi špatných a nedůvěryhodných rozhodnutí a chování politiků.
Je otázka, zda pan Prymula a jeho politický spiklenec a šedá eminence na pozadí, pan Faltýnek, si záměrně nevzali roušky, když povinnost jejich nošení v uzavřených prostorách sami nařídili, nebo to udělali schválně, z ignorance a arogance moci, že na ně, coby elitu a vrchnost, se žádná pravidla, platná pro obyčejné lidi, přece nevztahují. Anebo prostě udělali jen lidskou chybu a roušky si nevzali jen z neopatrnosti, zapomnětlivosti , únavy z chaosu a časového tlaku vršících se událostí.
Ať tak či tak, nejhorší na té blamáži je fakt, že se ukázali jako zbabělci, kteří nemají dost morální slušnosti přiznat chybu a vyvodit z ní důsledky, a místo omluvy za selhání zavlékají situaci do další spleti intrik, lží a kličkování mezi zákony.
Je velmi ošidné nařizovat tvrdá opatření, pokud není v lidských silách nechybovat.
