Začalo to rezolucí Valného shromáždění OSN jejímž cílem bylo upozornit na to, že ne v každé zemi světa je běžné kdykoli usednout na čistou toaletu, spláchnout, umýt si ruce. Následkem je, že každý rok přibližně dva miliony lidí umírají na následky průjmových onemocnění, které souvisí s nedostatečnou hygienou a nedostupností toalet zajišťujících potřebnou hygienu. „Cílem je, aby téma záchody a kanalizace přestalo být tabu a aby si svět uvědomil, že ne všude jsou samozřejmostí,“ uvedl Jae Duck Sim, který založil Světovou organizaci toalet. Ta má sídlo v jižní Koreji a stavba, ve které úřaduje, svým tvarem silně připomíná záchod. Právě v Koreji či Japonsku toto téma rozhodně tabu není. Děti se tam v mateřských školkách běžně učí, co jsou správné hygienické postupy při vyměšování, zkrátka mají jakousi oficiální výuku o tom, jak správně chodit na záchod. A pozor, v Japonsku mají i bájnou postavu Mijo Ó, což je něco, jako bůh toalet.
Světový den toalet je oficiálně označován za každoroční oslavu hygienických zařízení, jejich přínosu pro veřejné zdraví a důstojnost každého, kdo má to štěstí, že žije v zemi, kde jsou běžné.
Letošní svátek toalet má své motto a tím je souvislost záchodů s přírodou. Hlavní myšlenkou je upozornit a různé nové formy a možnosti likvidace tělesného odpadu tak, aby měl v konečném důsledku co nejmenší dopad na kvalitu odpadních vod.
Možná se někomu může zdát bizarní a zbytečné organizovat sváteční den pro něco tak přízemního jako je záchod. Jenže stačí si vyjet do jiných zemí a člověk získá poněkud jiný pohled. Stačí českými turisty tolik oblíbené Řecko. Každý se tam setká s upozorněním, že toaletní papír se po použití nehází do záchodové mísy, ale do vedle stojícího odpadkového koše. Turista neznalý řeckých poměrů je zpočátku zděšen: to budu mít u záchodu koš plný páchnoucích papírů? Jenže Řekové takto řeší léta neřešený a zřejmě neřešitelný problém – mizerný stav kanalizace, úzké odpadní trubky. Je tomu tak na všech řeckých ostrovech, na mnoha částech pevniny a kdo Řecko miluje a jezdí tam často, zvykne si. A co teprve cesta do zemí exotických. To je panečku kulturní šok. Například v Etiopii, Keni či jiných afrických zemích je stále běžné, že lidé vykonají svou potřebu přímo na ulici. Prostě se zastaví, podřepnou, pak jim zpod dlouhých hábitů něco vypadne, oni to překročí a jdou dál. Turistům to sice může připadat nechutné, faktem však je, že nikde v okolí rozhodně není žádné veřejné WC či kavárna či obchodní centrum, kde je možné v případě potřeby zaběhnout, posedět ve voňavé kabince, umýt si ruce voňavým mýdlem.
Právě stav toalet a možnost je využívat je jedním z příkladů, jak obrovské rozdíly v různých částech světa jsou a den toalet si klade za cíl na ně upozorňovat. Takže jde v podstatě to záměr zcela vážný, byť někomu může připadat oslava něčeho tak obyčejného, zbytečná, legrační, ba přímo nevhodná, nechutná.
Faktem ovšem je, že celé toto téma souvisí s různými výzkumy a projekty, jak systém zpracovávání lidských výkalů vylepšovat tak, aby dopad na životní prostředí byl co nejmenší. Protože součástí akcí spojených se Dnem toalet je i zveřejňování konkrétních čísel, které mají lidi upozornit, že opravdu nejde o téma, nad kterým bychom měl zavírat oči, či spíše si zacpávat nos. Lidstvo totiž každoročně vyprodukuje více než 720 milionů tun výkalů a 570 milionů litrů moči. Jak by pravil klasik: Kam s nimi?
