S tím, že se rok 2020 vepíše do dějin jako doba roušková, už nic nenaděláme. Mnozí lidé se s touto nepříjemnou skutečností vyrovnávají aspoň tak, že kus hadříku povýšili na legrační či elegantní doplněk. Rouška tak trochu vyjadřuje, jaký její nositel je.
Někteří nad takovou hloupostí jako je barva či vzor o ochranného prostředku nepřemýšlejí a volí zásadně ty jednorázové. Jiní vsadili na decentní černou. Ale pak tady máme spoustu pozoruhodných jevů.
Téměř dojemní jsou pánové v černých oblecích, kteří jsou k vidění s rouškami jasně dokazujícími, že jim je ušila manželka, maminka či babička ze nějakého kusu látky, který byl po ruce. Jsou s květinkami, s postavičkami, působí tak nějak něžně, mateřsky. Je jasné, že pánové by raději měli ty černé, ale tak přece se nehodí nenosit dar, se kterým si někdo dal práci: „Petříčku, ty nenosíš tu roušku s kopretinkami, kterou jsem ti ušila?“ „Ale to víš, že jo, mami, právě jsem ji pral, suší se.“
K vidění je i početná skupina lidí, kteří sázejí na roušky co možno nejbizarnější, nejbláznivější, s potiskem zubů, s různými nápisy a kdo ví čím ještě.
Existuje i skupina dam, které jsou ochotny zaplatit za roušky vysoce elegantní, zdobené kamínky či výšivkami.
Pro někoho je takové přemýšlení nad vzhledem roušky poněkud zbytečná zhýčkanost v těžké době. Pro někoho naopak cesta, jak tuto těžkou dobu přežít. A jakou roušku nosíte vy?