Věk je pouhé číslo
Většina Čechů si myslí, že mládí končí ve čtyřiceti. Vyplývá to z průzkumu Masarykovy univerzity v Brně a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Vyplynula z něj řada zajímavostí. Například to, že lidé ve věku nad sedmdesát let na stejnou otázku odpovídali, že se cítili mladí téměř až do padesátky. Dotazovaní všech věkových kategorií se shodují v tom, že stáří začíná v době, kdy člověk odchází do penze. Výrazně se už však liší v názorech, jak stáří definovat, jak se starý člověk vlastně pozná. A to je na výzkumu to nejzajímavější.
Dvacetiletí tvrdí, že stáří vyjadřuje věk. Jinými slovy: Je vám nad šedesát, jste v penzi, jste starý.
Jejich rodiče, tedy čtyřicátníci až padesátníci uvádí, že stáří se projevuje tím, že se člověk není schopen sám o sebe postarat a žít jako dříve.
Ti, kdo překročili pětašedesátku, míní: Dokud nás nic nebolí a cítíme se dobře, nejsme staří.
Autorka průzkumu Lucie Vidovičová to komentuje slovy: „Je vidět, že pro mladé je věk jen číslo, zatímco ti starší vědí, že starý je ten, kdo se tak cítí.“
Vnímání toho, kdo je mladý a kdo starý, se navíc v různých dobách výrazně mění. Zatímco před sto lety byly padesátnice považovány za stařenky, dnes jsou to dámy, které žijí stejným životem jako třicetileté ženy a nezřídka se jim vyrovnají také vzhledem.
Rozdíly ve vnímání věku dodnes najdeme také v různých oblastech světa. „Záleží na tom, kde žijeme. Zatímco v nejzaostalejších afrických zemích je stále průměrným věkem čtyřicítka, v Japonsku se ženy průměrně dožívají čtyřiaosmdesáti a muži osmdesáti let,“ vysvětluje geriatr Hugo Přibyl. „U nás je teď podstatné, abychom k prodlužujícímu se věku byli schopni přidat normální život. Tedy dožívat se vysokého věku, ale netrávit stáří napojeni na přístroje v nemocnici,“ dodává.
Tři definice měření věku
Tím, zda a jak vlastně definovat stárnutí, se zabývá čím dál více lékařů a vědců, na toto téma vychází řada knih. Stárnutí se stává tématem, které svět čím dál více zajímá.
Deepak Chopra, autor několika knih a ředitel Institutu medicíny propojení mysli a těla v Sharpově středisku zdravotní péče v San Diegu v této souvislosti razí nový trend: Nepočítat věk podle počtu let, jež uplynuly od našeho narození. Když se nás někdo zeptá, kolik nám je let, podle jeho teorie se máme zeptat: A jaký věk máte na mysli?
Existují totiž tři rozdílné způsoby měření věku a tuto teorii zastává čím dál více lékařů.
1. Chronologický věk. Ten znamená stáří podle kalendáře.
2. Biologický věk. Ten znamená, jak staré je naše tělo podle kritických životních znaků a procesů na buněčné úrovni. Méně odborně řečeno, posuzuje se podle toho, nakolik jsme si za dosavadní život tělo a vzhled takzvaně zhuntovali. Muž, který pije, kouří a necvičí, je biologicky třeba i o dvacet let starší, než muž, který se narodil ve stejném roce, ale celý život se o své zdraví stará.
3. Psychologický věk. Ten vyjadřuje to, jak se cítíme. Přesněji, naplňuje známé rčení, jsme tak staří, jak si připadáme.
Podle této teorie je pevně daný pouze věk chronologický, ale ten je také ze všech tří nejméně spolehlivý. Deepak Chopra to ve svém bestselleru Nesmrtelné tělo, nekonečná duše popisuje takto: „Dva pacienti po padesátce s mozkovou mrtvicí se při stejných léčebných podmínkách mohou – a velmi často tomu tak skutečně je – zotavovat velmi odlišným tempem. Jeden může reagovat příznivě na fyzickou terapii, snadno nabýt ztracenou řeč a pohyblivost a za čas se vrátit do normálního života. Druhý může na léčení reagovat špatně, může trpět depresemi, zestárnout a zemřít. Určujícím faktorem je tu psychologický věk, který je nejindividuálnějším a nejtajemnějším ze všech tří zmíněných, ale zároveň nejslibnějším z hlediska možnosti zvrácení procesu stárnutí,“ píše ve své knize.
Být starší je normální
To, že problematika stárnutí zajímá čím dále více vědců, ale i laickou veřejnost, je pochopitelné.
Populace v rozvinutých zemích stárne a je tomu tak i v Česku. Zatímco v roce 2007 bylo v České republice nejvíce lidí ve věku třiatřicet let, v roce 2030 budou nejpočetnější generací čtyřiapadesátníci. A ti si jistě nebudou připadat staří. Ženy, které dnes ve čtyřiceti žijí stylem, jakým jejich mámy žily ve dvaceti, nebudou v šedesáti doma koukat na nekonečné seriály a okopávat zahrádky.
Psychologové se shodují, že je proto na čase, přestat v článcích, knihách a televizních pořadech zmiňovat stáří především v souvislostech s problémy. Naopak to, že stárneme, je ukázkou toho, že se dožíváme vyššího věku. Tedy jsme na světě déle a můžeme si to užít mnohem více než generace našich předků.
