Bože, jak tento hektický, strastiplný rok uběhl. Já vím, že se mi to jen zdá, protože čas je přesný a neúprosný, ale přeci... Starý rok odchází, nový otevírá novou bránu času. Já stojím před touto branou a toužím se jen tak zlehounka ohlédnout.
Je to jen pár let, na rozdíl od mnoha z vás, co mě pod svá křídla vzala redakce íčka. Jsem ráda, že mohu být mezi vámi a mohu přispívat do tohoto zajímavého a čtivého webu. I když se s nikým osobně neznám, možná k mé škodě, ale je vás dost, co jste mi vaší tvorbou blízcí, tak nějak jsme, dle mého názoru, na stejné notě. Dnes, v době, kdy započal adventní čas a do konce roku je už jen krok, bych se tak zlehka chtěla ohlédnout za dobou, kterou s vámi na íčku prožívám.
V tomto adventním čase bych si dovolila vás oslovit „milí přátelé“ a doufám, že se alespoň většiny z vás toto oslovení nijak negativně nedotkne, neboť se neznáme osobně. Jsem však toho názoru, že psaná slova, když je pozorně čtete, dokáží o člověku mnohé vypovědět, aniž by byl nutný osobní kontakt.
Bez nás všech, kteří se na fungování webu podílí, by web neexistoval. Vás všechny bych pak trochu rozdělila do pár skupinek. Jedni píší, druzí zase jen fotí, další básní a někteří jen a jen diskutují. Prostě, každý jsme jiný. Jednomu jde lépe psaní, jinému básnění, nebo focení a některému se stačí prezentovat třeba jen diskuzí. Nic nenapíše, ale diskutuje jak v Parlamentu, mnohdy nevhodně a jeho invektivní komentáře mě dokáží rozesmát, protože nechápu, že takto ještě reagují lidé v seniorském věku. Do chatu se nezapojuji, jen občas, hlavně, pokud jde o sdělení redakci. Někdy mi některé rubriky chatu připadají opravdu jak rozpravy bez výsledku, prostě jak se říká – plácání do vody a ztráta času. Času, který je navíc plný urážek a invektiv. Je to některým zapotřebí? ptám se sama sebe, ale ani snad nechci znát odpověď od těch, kteří se tak prezentují. Někteří si zase myslí, že pobrali všechnu moudrost světa a tak se i prezentují. Stačí některé chaty, či jiné rubriky jen tiše sledovat a vyhodnotit, jak se kdo zapojuje, jak smýšlí a někdy i jak tvrdě prosazuje své názory pod rouškou demokracie. Možná, že by si ti rádoby demokraté měli na Wikipedii raději přečíst, co to ta demokracie ve skutečnosti je, ale nevím, zda by jim to bylo co platné.
Pokud jde o íčkaře píšící ať už články, cestopisy, povídky či poezii, tak zde na webu je tak obrovský výběr literárního tvoření seniorů, který je v internetovém světě u nás snad i nevídaný.
Mohu říci, že články z procházek přírodou či navštívení hradů, zámků, zřícenin, nám ostatním přibližující místa, kde jsme možná dříve již byli, nebo naopak a je nám milo se do těchto míst prostřednictvím fotek a komentáře podívat, mám snad nejraději. To proto, protože miluji svoji zem, je mým domovem. Často nám skýtají i náměty na výlety. A že se můžeme seznámit i s dalekými kraji, kam se možná většina z nás nedostane, to je ještě další bonus od autorů, kteří měli to štěstí tyto daleké země navštívit a s námi se o zážitky z cest podělit.
Další autoři přispívají články spolu s fotkami svých mazlíčků ať už pejsků či kočiček, které jim dělají společnost a jsou součástí jejich rodiny. Chápu jejich vzájemnou lásku, vždyť nadarmo se neříká, že pes je nejlepší a nejvěrnější přítel člověka. Bohužel, kvůli nemoci a alergiím mně vyjádření lásky člověka k psovi , kočce, či jinému zvířeti, byť jen pohlazením, byly odpřeny.
Íčkařka Jitka.H. příkladně krásně píše z návštěv botanické zahrady v Praze, která je zřejmě její srdeční záležitostí a při této prohlídce pořídí nádherná foto, ze kterých mají radost i jiní, protože, kdo botanickou navštívil ví, kolik neskutečných krás z celého světa ve svém areálu ukrývá a jaké pak má úspěchy na poli vědy. Čekám na její články a ještě víc na doprovodné fotky.
Vítám a jistě nejen já, že některé z íčkařek upozorní na zajímavou výstavu v Praze i blízkém okolí, kterou třeba navštívily a líbila se. I pro nás ostatní je to určitá výzva k následování, kdy ze svého okolí upozorňujeme na nějaký kulturní zážitek, výstavu či koncert.
Všem íčkařkám – nemohu jmenovat všechny, se sluší poděkovat, že cestují, píší a nás seznamují s obyčejným,všedním životem kolem nás.
Mám slabost pro básně Zuzky, protože láska patří ke každé ženě.Ač už jsem v pozdějším věku, ale při čtení jejich veršů se tak vracím do dob svého mládí a zavzpomínám. A to zvláště v tomto věku je dosti potřebné, příjemné se alespoň na malou chvilinku vrátit tam, kdy svět patřil nám, do dob lásek a marných nadějí.
K básnířkám řadím i Janu Š., která nevídaně a krásně spojuje své verše s příhodnými fotkami svých přátel.
A zajímavým spojením veršů na dálku Věrky J.a Jana Z. nás oblaží nevšední básnění, které má též něco do sebe. Mimo jiné i verše Jana Z. z jeho života již dávno minulého, mě vždy dostanou. Ne mnoho chlapců v jeho věku bylo obdarováno citem pro básnění a to krásné, procítěné básnění, prostě, to je z hůry dáno a v apatyce se nekoupí. I můj manžel byl v mládí, kdy jsme spolu randili, obdarován básněním a fakt, byly to básně až srdceryvné. Dnes sice nepíše milostné básně po více jak 40 letech manželství, ale občas si něco zveršuje jen tak pro potěchu. Přemlouvala jsem ho, ale veřejně se nechce prezentovat. Za to, mně básnění vůbec nejde...A nesmím zapomenout i na "Dopisování, převážně nevážně" V.J a J.Z., je zajímavý nápad, který vždy ozvláštní rubriku.
Nemohu opomenout Danu P., která je tak jakýmsi odborníkem na gastronomii, a tak dokáže navnadit naše chuťové buňky až k nevíře svými recepty na různé dobrůtky. V poslední době rubrika Gastronomie zase trošku ožila, a tak máme nápady, co uvařit. Je to tím, jak Dana uvedla, má ráda své kuchařské knihy, ze kterých dokáže vybrat a nabídnout sem tam nějakou tu mňamku.
A v neposlední řadě jsou to fotohádanky od Vladislavy D., která vtipně dokáže předložit k luštění fotky, či nějaké příklady. To mi teda opravdu moc nejde, a proto se nezapojuji, ale obdivuji ji. Rovněž tak i fotohádanky Dany P. - nafotí třeba nějaké zrnko, upraví foto a hádejte. To jí jde, spolu s vařením, výtečně. Do této skupiny patří i Hana Š., Jana Š. a další. Jejich hádanky, kdy se mají uhádnout stavby, staré předměty, které byly stvořeny k nějakému účelu a další, jsou pro hádankáře jako stvořené.
Taky Věra J. přispěje několikrát za rok svými pranostikami. Zaujalo mě i její letošní zamyšlení nad číslicemi, které považuji za nevšední a dost dobré.
Mám ráda i články a doprovodná fota pana Jana.Z. z jeho zahraničních cest. Někdy si připadám, jako kdybych tam s ním cestovala. Jistě to svědčí i o tom, že umí svým psaní zaujmout čtenáře a dostat ho do děje, což se i projevuje v dalších jeho článcích.
Rovněž tak Alena T. svými články a doprovodnými fotkami z Českého středohoří navnadí určitě nejednoho íčkaře až tak, aby tento nádherný kraj zřeli na vlastní oči a seznámili se tak s kouskem naší krásné vlasti. Výhledy na tuto krajinu mě vždy dostanou a jsem ráda, že o tomto kusu naší země mohu směle říci: "země česká, domov můj".. Jen doufám, že to tak zůstane i pro naše budoucí generace.
Dostaly mě v čase léta články Libora F., který zareagoval na fotosoutěž o vodě. Příspěvek - Voda a malebné jižní Čechy patří k sobě již po staletí - mě uchvátil, miluji jižní Čechy a u autora je vidět, že umí a zná. Rovněž i jeho další příspěvek - Voda má, voda má, voda má... nádherná pohádka, fotky a úvodní píseň, to chytilo jistě za srdce nejednoho čtenáře. Mě zcela určitě...Proto byl právem za tuto prezentaci oceněn a mně nezbývá, než mu ještě jednou poblahopřát a těšit se na další poutavé vyprávění.
Někteří íčkaří se profilují svými snímky na „foto dne“, což je moje oblíbená rubrika. Velmi často si snímky prohlížím i zpětně, protože některé mají tak zvláštní kouzlo, hloubku záběru, jako kdyby nám chtěly něco sdělit. Zvláště pak ty z přírody, nebo sakrální a historické stavby. Autoři mi jistě prominou a zajisté i dovolí, ale některé fota jsem si uložila do složky pro svoji potěchu a potřebu, protože mají své neopakovatelné kouzlo, své genius loci. Neumím dobře fotit. Z mého pohledu mi ale dovolte, abych jako amatér vyjádřila svůj názor - ač řada z fotek není na profi úrovni, což by potvrdili jistě profíci, jsou mému srdci blíž, než ty, které jsou zcela profesionální. Autoři je prostě nafotili od srdce, zaujalo je nejen to, co jejich oku lahodilo, síla okamžiku, ale i právě to hlavní - genius loci a to vše je možná daleko víc, než naprosto dokonalá, profesionální fotka.
Nejvíce se mi líbí od mých začátků na íčku fota Lubomíra M. a Lenky M.. Po jejich snímcích v rubrice Foto dne jsem denně dychtila a dychtím od začátku, kdy jsem na íčku. Nějak jsme na stejné notě. To ovšem neznamená, že by se mi nelíbila další fota. Někdy je snímek přímo uchvacující, zachycující sílu okamžiku, někdy mě až tolik neosloví, ale oceňuji, jak si lidé všímají přírody, památek a života kolem sebe a s jakým zaujetím a momentem překvapení je pro nás zachycují. U některých foto bývají i vtipné či dobře promyšlené popisky. A i některé „náladovky“ prostě nemají chybu.
Redakce obohatila web dalšími rubrikami, soutěžemi. Řadě z nás umožnila založit si svůj web či klub a ty pak i spravovat, ne jen si je založit. Stačí jen tak málo, utřídit své příspěvky, které byly či nebyly zveřejněny a vložit je na web. K čemu je web, kde nic není?
Řada íčkařů se zapojuje do soutěží, kvízů, zvláště pak ti soutěživí si přijdou na své. Jen někdy není v lidských silách i za pomoci internetu přesně stanovit správnou odpověď. Někdy se i prověřené zdroje rozcházejí. Tak kde je pravda a co je správně? Proto i vy to tak berte, že nic na světě není na 100% jednoznačné.
Jen tak trochu se mi nelíbí, že pokud se vyskytne nějaký problém, týkající se IT a to nejen při soutěžích, zdá se mi, že řešení problému se nějak vleče. Redakce by měla reagovat trochu pružněji. Vyjadřuji pouze svůj osobní názor.
Milí přátelé, pokud jsem vás ani v iniciálech neuvedla, neznamená to, že bych nerada četla vaše příspěvky, básně, že bych neprohlédla vaše zveřejněná fota. Rovněž tak není mým úmyslem někoho protěžovat. Vybrala jsem jen ty íčkaře, jejichž prezentace se mě nějak niterně víc dotýká, je mému srdci blízká a tím je mé vyjádření zcela pochopitelné.
Moc se mi líbí titulní fota tzv. karusel, která webu dávají jakýsi punc. Punc určitého zvláštního spojení, které se projevuje v propojení seniorů prostřednictím jejich umu, a to, ať už jde o psaní, básnění, fotografování. Íčko hned v úvodu láká čtenáře fotkou na karuselu, aby bez povšimnutí nepřehlédli tento web, pozastavili se nad obsahem, začetli se do něj a tak si ho, i třeba časem, nejen oblíbili, ale využili možnost stát se jeho součástí. Měla jsem to tak i já a možná nejen já.
Někdy, kdy pročtu Rubriky a zamyslím se, zdá se mi, že některá jména dopisovatelů se nějak odmlčela. Trochu pátrám zpětně, ale nic nenacházím. Tak nějak pocitově na ty íčkaře zavzpomenu a v duchu si přeji, aby je nepotkalo nic zlého a aby zase naše íčko brzy obohatili svými příspěvky. Někdy se mi přání vyplní, někdy ne a to mi vždy přijde až líto.
Taky si někdy povzdechnu nad tím, že píše jen málo z nás, opakují se stále stejná jména, občas nějaká nová přibudou, ale to jen sporadicky. K článkům se vyjadřuje velmi málo lidí slovem, u "hvězdičkování", je to o trochu více. Škoda, že se čtenáři tak nějak bojí se vyjádřit. Přeci každý je schopen se seriózně vyjádřit třeba jen pár větama, nebo alespoň ohvězdičkovat. Ale to je jen na nás všech, kteří se do dění webu zapojují,zda být aktivní, čí jen pasivně přečíst a dost možná nanejvýš ohvězdičkovat. Smyslem psaní je potěšit ostatní, seznámit je s někým, něčím, navodit určitou atmosféru a tak se i trochu očekává, že ostatní k tomu přistoupí jedním ze dvou způsobů jak dát najevo svůj názor. Přiznám se, že i já někdy jen "hvězdičkuji" a tak příští rok se musím zlepšit. Jediná, kdo poctivě komentuje je Zuzka, možná, že je to z části z titulu jejího postavení v redakci, ale já myslím, že ona už to má v sobě, hodnotit a vyjádřit se k článku či básni. Její hodnocení se mi líbí a často mám skoro stejné, jen to neumím tak vyjádřit.I Dana P. se určitě nebojí a snaží se slovem okomentovat, či hvězdičkou ocenit článek.
Potom, co se dotýká profilů íčkařů – pro potencionální nové íčkaře bych vynechala údaje o váze a výšce, nejsme přeci u diabetologa, nebo, že by redakce vybírala modelky? Ale to určitě ne, tak proč takové údaje, když stejně řada z nich určitě nebude odpovídat skutečnosti. Jsme přeci ženy a na otázku váhy jsme dosti citlivé.
Taky bych zcela odmítla profily, kde krom jména, příjmení není uveden žádný údaj. Přesně bych stanovila povinné údaje a sjednotila bych všechny profily i ty, které již existující. Jistě by to působilo lépe a pro IT by to neměl být problém i za předpokladu, že stávající profily budou nově doplněny. Doplnění musí být s ohledem na GDPR, což jistě redakce ví. Strohé přihlášení, myšleno pouze jméno a příjmení do určitého profilu uživatele může i cosi závadového naznačovat. Otázka je, zda se dá věřit osobním údajům, ale s tím redakce asi těžko co zmůže.
Je na každém z nás, pokud někde chceme působit, uvést alespoň své jméno, věk, záliby, místo bydliště, a to tak, jak to majitel či provozovatel webu požaduje. Je to i jinde a nikdo se nepodivuje. Pokud jde o foto, tak to je někdy sporné, já třeba mám problém s fotkou na OP či ŘP, natož, abych se fotkou prezentovala jinde. Od mala se nerada fotím, a tak moje fotky, kde jsem třeba jen lehce zachycena, jsou až unikátní. A taky řada z íčkařů je na webu delší čas a pokud na profilu zůstává foto z doby přihlášení a časem není změněno, foto zcela neodpovídá skutečnosti. Když si rozkliknete profil a foto porovnáte s nějakou íčkařskou či soukromou, prezentovanou akcí, někdy ani nepoznáte, kdo je kdo. Oceňuji ty, kteří mění foto u svého profilu.
Redakci žádám, aby tyto řádky přijala jako můj osobní názor. Vzhledem k tomu, že mi jako řadovému členu není známa řada věcí o fungování webu, nemohu se tak lépe vyjádřit, než jak uvedeno shora v mém názoru.
Tak, milí přátelé, to bylo mé letmé adventní ohlednutí za uplynulým časem, který jsem strávila a tak nějak virtuálně prožila na íčku spolu s vámi.
Do dalšího roku, ale i pro léta následující, přeji webu hodně spokojených uživatelů, všem v komunikaci vstřícnost, ohleduplnost, takt a slušnost. Vyjádření názoru berte všichni jako názor člověka, nijak ho nevhodně nehaňte. Každý má přeci právo na svůj názor. Nejsme ovce, jedna jako druhá, jsme lidé, každý se svým názorem, se svým životním stylem. Navíc jsme senioři, tak proč se dohadovat, špičkovat, urážet, o nic nám už dnes nejde.
Snažme se, abychom ve zdraví, lásce a spokojenosti dožili svého dne posledního a mohli si říci, že jsme nežili nadarmo a že to stálo za to.
Všem, kteří těmto mým řádkům věnovali pozornost, a nejen těm, ale i všem lidem dobré vůle přeji, aby příští rok a roky následující byly dobré, aby jejich žití ničím neutrpělo, láska, pohoda a porozumění je provázely po životní cestě a radovali se z toho, že ještě mohou na tomto světě žít a těšit se nejen z blízkosti svých milých, ale i z krás tohoto světa.
Opatrujte lásku k vaší rodině, přátelům i zvířecím mazlíčkům a nezapomeňte, že i vy se musíte mít rádi.
Zlobu, nenávist, nevraživost, pomstu si nepouštějte do vašeho života, protože tím jen marníte svůj drahocenný čas, čas, který tak rychle ubíhá, nedá se zastavit ani vrátit, ale dá se ještě využít ku prospěchu nás a našich nejbližších a třeba i ke splnění vašich snů.
Ze srdce Hana Nováková
V závěru mi dovolte, abych své adventní ohlednutí ozvláštnila nádhernou vánoční písní KG – Jsou svátky...
Klidný a nerušený poslech, milí přátelé.
