Potkáváte je často. Žebráci. Pečlivě zkoumají obsah každého odpadkového koše. Vybírají popelnice. Jdete po ulici a najednou vás osloví velice neupravený člověk. Nastává monolog:
,,Nemáte nějaké drobáky?“
Otázka nemívá žádnou odpověď. Pokračování by znělo v tomto stylu:
,,Mám, a co má být?“
,,A nedal byste mi je?“
,,Uhodls, nedal. Zkus jít pracovat!“
Daleko nebezpečnější variantou jsou divoké party špinavých lidí se psy. Vždy se povalují mezi bágly, pohozenými flaškami a nepředstavitelným nepořádkem. No a právě co jeden z nich obtěžuje chodce, jiný hraje na foukací harmoniku nebo flétnu. Mýlil by se každý, kdo by je hledal v zapomenutých zákoutích. Klidně se rozvalují na nejrušnější ulici. Státní policii mají za kašpárky a městská policie je pro ně spolek baráčníků. Neplatí na ně ani práškovací letadlo jako na Jóžina z bažin. To jen ostří hoši ze soukromých bezpečnostních agentur s nimi jednají bez skrupulí. Nejsou totiž zatíženi lidskými právy. Zakročující státní policista by si nebyl nikdy jist, jestli mezi špinavci není umístěn hlídač lidských práv, jako v případě vybíjení výloh při demonstracích proti globalizaci.
Na schodech kostela je právě rozložena jedna taková parta. Proti ní stojí babička, žena z lidu. Cítí s nimi. Je to hodná žena a v mysli má pozůstatek z dob hospodářské krize. Umouněncům nabízí ze zamaštěného papíru několik smažených vepřových řízků.
,,Tady máte, já ráda smažím,“ sděluje komunitě na schodech.
,,My raději pražíme!“ dostává se jí vyčerpávající odpovědi.
Před prodejnou se náhle objevil černý člověk v kanadách. U protější prodejny stojí další. Obchodníci si objednali soukromou ochranku. Očekává se demonstrace mládeže proti policejnímu zásahu proti Technopárty na Tachovsku. Majitelé předpokládají, že jakmile se průvod vydá na pochod, hrozí vybíjení výloh.
Opět bijí naše děti, vykřikují profláknutí politikové a jeden známý umělec. To, že při umravňování tančících dětí bylo zraněno devadesát policistů, nikoho nezajímá. Lidská práva se skloňují ve všech pádech. Činí se i stranický tisk. Není dnes nezávislých novin. Na mysli vyvstává legrační článek stranického Rudého práva z dob Korejské války. Tehdy se na stránkách těchto novin objevila zpráva:
Dělový člun amerických imperialistů napadl pokojné čínské rybářské džunky na širém moři. Bezbranní rybáři střelbu opětovali!
Povolená demonstrace je svolána na šestou hodinu odpolední. Tato zpráva je vysílána několikrát na vlnách komerčního rádia. Už kolem páté směřují k místu akce bezdomovci a místní žebráci. Mezi nimi i jeden, který sedává před prodejnou v invalidním vozíku a o několik ulic dále stává na nohou. Objevuje se parta otrhaných individuí se psy. Jdou jako jeden muž protestovat proti policejní zvůli. Ale co to? Přijíždí jízda! V pelotonu jedou vozíčkáři. Za zády mají připevněnu speciální konstrukci s plakátem. Je na něm policejní těžkoodděnec s pendrekem. Následují profesionální demonstranti, opatřeni tištěnými karikaturami předsedy vlády a jeho ministra vnitra. Ulicí se hrnou zvědavci, někteří rodičové mají na krku děti!
Mezitím se začalo demonstrovat. Chlapy u piva v sousední zahrádce to nevzrušuje. Na stůl vystupuje mladík s megafonem. Není schopen stvořit souvislou větu! Megafon přejímá jeho kolega a celý protest přečte z papíru. Za nějaký čas se shromáždění rozchází. V ,,nezávislém“ tisku pak bude napsáno o intenzivních demonstracích po celé České republice. Jeden starší pán, který se zásahem policie na technopárty souhlasí, nabádá k činu přítomného fotoreportéra:
,,Pane, proč pořád fotíte ty demonstranty a nefotíte ty flašky a ten bordel na zemi?“
Po celou dobu protestu hrál žebrák na zobcovou flétnu. Jeho kolega seděl na zemi a bubnoval na africké tamtamy.
Konec představení. Televizní štáb sundává kamery z trubkové konstrukce. Zaměstnanci smotávají kabely. Veřejnost se brzy doví o spontánním odporu malých lidí proti státnímu despotismu. Demonstrace se v klidu rozchází. Výlohy tentokrát zůstaly ušetřeny. Demokracie opět zvítězila nad brutalitou a policejní zvůlí. Pravda a láska zvítězily nad zlobou a nenávistí. Kdopak asi vyburcoval k zoufalému činu svobodomyslné bojovníky? To policejní zvůle je dokázala zvednout od popelnic. Lidé, kteří neuznávají jakýkoliv řád, se najednou dokázali sjednotit. Rozuzlení přišlo ale nakonec. Masoví protestanti se rozešli.
Zůstala zase jenom parta otrhanců se psy. Rozmýšleli se asi, zdali vyhledat ubytování přímo na ulici, nebo zmizet ve špinavějším zákoutí. Dávají se loudavě na pochod. Nad hlavou mají rozprostřený vše vysvětlující transparent. Je na něm nápis: Svobodu zvířatům!
