Děti ve věku kolem čtyř let jsou schopny položit denně i více než sto zvídavých otázek. Je to takové to pro rodiče a prarodiče často nesnesitelné období, kdy stále dokola slyší: A proč? A kdy? A jak? Takto zvídavě se chovají děti spokojené, šťastné. Prostě je zajímá svět, objevují ho, baví je. Když člověk stárne, projevuje zvědavost čím dál méně. Ve škole je mnohdy zvědavost potlačována. Žák či student si říká: Nebudu se moc ptát, nebudu na sebe upozorňovat, kdybych se ptal, dal bych najevo, že něco nevím. A to se s námi táhne celý život. Kdo by na sebe na poradě v práci rád upozorňoval otázkami typu: A proč? Raději se tváříme, že je nám vše jasné, že rozumíme, že jsme takzvaně nad věcí. Je to tak pohodlnější. A co kdyby si o nás ještě někdo myslel, že jsme drbny nebo slídilové, že?
Psychologové však tvrdí, že pokud člověk umí projevovat zvědavost, přesněji, nebojí se ji projevovat, je jeho život zajímavější, smysluplnější, šťastnější. A čím je člověk starší a má tuto schopnost, tím lépe. Prodlužuje si tak dobu, kdy má zájem o dění kolem sebe, tedy chuť žít.
„Dcera je novinářka a vzala mě na kurz, ve kterém vysvětluje základy novinářské práce na jedné střední škole. Bylo to pro mě velmi zajímavé, ona tam vlastně studenty učila klást hloupé otázky. Mně tedy připadaly hloupé, ale pak mi došlo, že právě tak se člověk hodně dozví. Že jde o to nebát se zeptat a nepřemýšlet přitom, jak na okolí působím,“ vypráví sedmdesátiletá Marcela. A pokračuje: „Uvědomila jsem si, jak člověk s přibývajícími léty přestává jevit zájem o nové věci. Máme pocit, že už vše víme, že jsme vše zažili, přestáváme být zvědaví. Navíc se někdy bojím na něco zeptat, aby si okolí nemyslelo, že jsem drbna, ba co hůř, že jsem hloupá, že něco nevím.“
Psycholog Todd Kashdan, který se tímto tématem zabývá, uvádí: „Nové a neznámé aktivity, jejichž výsledek je nejistý, přinášejí více potěšení. Vytvářejí nové, lepší vzpomínky, než když děláme stále to, co známe, co je rutina. K tomu, aby se člověk pouštěl do nových věcí, musí být zvědavý.“
Zvědavost se podle něj dá do života znovu přivést, i když je nám padesát, šedesát, sedmdesát. Příklad? Zastavit se v knihkupectví nebo v knihovně prohlížet si tam knížky. Vsaďme se, že najdeme nějakou, která nás zaujme. Je to lepší, než říkat: Teď vycházejí samé pitomosti, dříve byla literatura kvalitnější, zábavnější.
Zeptat se na cokoli. Je jedno, jestli jde o dortík se zajímavou chutí, čaj, jehož vůni neumíme identifikovat nebo způsob jak si něco objednat přes internet. Prostě se ptát, zajímat se o to, co neznáme, co nevíme. Zkusit být zase pětiletým dítětem, které se ptá: Proč máme pět prstů a ne šest?
Proč pes štěká? Proč je tráva zelená?
Bohužel, ve vyšším věku se takto neptáme. Máme pocit, že vše víme, přestože bychom na tyto dětské otázky vlastně v naprosté většině případů neuměli odpovědět. Neuměli bychom vysvětlit, proč je tráva zelená a tak raději dítěti řekneme: Nezdržuj s takovými hloupostmi a oblékej se, už jsme dávno měli být venku.
„V poslední době často vzpomínám na mou maminku, která poslední roky života trávila v okně. Bydlela v přízemí, měla potíže s chůzí, pohybovala se na vozíku. Ten si vždycky zaparkovala u otevřeného okna, takže měla pěkný výhled na ulici a kontakt s každým, kdo tam šel,“ vzpomíná pětasedmdesátiletá Svatava. „Je pravda, že jsme bydleli v centru malého městečka, kde se všichni znali. Táta nadával, že máma je největší drbna ve městě, že pořád někoho otravuje, že se pořád na něco vyptává. Máma byla prostě zvědavá, kontaktní, povídavá. Lidé se u ní zastavovali, odpovídali jí, ona měla kontakt se světem. Můj bratr vždy říká, že táta měl pravdu, že máma byla prostě drbna. Já říkám, že si udržovala svěží mysl a dobrou náladu tím, že byla zvídavá. Vždy, když jsem přišla domů, zahrnula mě spoustou informací. Dožila se více než devadesáti let ve výborné psychické kondici. Tělo jí odešlo, ale její mozek by jí mohli závidět lidí o tři generace mladší,“ vypráví.
Zvědavost je vlastnost, která může život komplikovat, pokud ji člověk využívá pouze k pomluvám a sledování životů jiných. Zároveň může život obohatit, pokud ji člověk využije k získávání zajímavých informací, k vzdělávání se, k zábavě. Každopádně jsou na tom lépe lidé, kteří tuto vlastnost neskrývají, než ti, kteří se k životu staví s přesvědčením, že projevovat zvědavost je nevhodné.
