To černé a chlupaté na úvodním obrázku je vnuččina fenka Mopinka. Jistě uhodnete, jak přišla ke svému jménu. Už jako štěňátko byla velmi roztomilá, jen dodnes dá trochu přemýšlení ke zjištění, kde má čumácek a šibalská očka.
Má přátelskou povahu, ráda si hraje a je tolerantní k ostatním pejskům i k domácí kočce. Se svojí paničkou chodí ráda na procházky do přírody, kde dovede pěkně řádit. Nejvíc se jí to líbí ve spadaném listí nebo ve sněhu. Panička ale tak nadšená s výsledkem jejích her není, protože dostat z jejího dredového kožíšku listí není procházka růžovým sadem.
To letošní sníh, i když vydržel jen asi dva dny, si Mopinka užila do sytosti. Válela v něm sudy, takže za chvíli byla doslova jako obživlý sněhulák. A když zaprší, to musí po procházce přímo do vany. Ani pak to nekončí, musí se její zvláštní dredový kožíšek vysoušet a opatrně česat. Také ráda skáče do rybníka. To je naštěstí jen v létě, tak může oschnout na sluníčku.
Ještě jsem nenapsala, jaká je to rasa. Průkaz původu nemá, ale je to prý maďarský pastevecký pes. Vnučka to našla v odborných časopisech. Ono na tom moc nezáleží, je to velmi milý pes a má ráda děti. Teď se u nich čeká přírůstek do rodiny, tak jsem zvědavá, jak ho přivítá, ale myslím, že dobře. Já měla kdysi boxera, a když se nám narodila dcera, hlídal ji u kočárku.