Nejčastější a nejsmutnější případy jsou ty, když se zvíře propadne do deprese a případně i uhyne poté, co zemřel jeho lidský parťák. Takové případy jsou známé zejména u psů. Ale pozor, s psí nebo kočičí psychikou mohou pořádně zamávat i na pohled banální situace. „Znám případ, kdy kočka upadla do deprese a majitelé nevěděli, jak jí pomoct. Vyšlo najevo, že jí vyhodili škrabadlo. Když ho po několika dnech od popelnic přinesli zpět, kočka přestala být okamžitě zkroušená,“ říká Klára Nevečeřalová, která se starala o zvířata v ZOO a nyní pomáhá lidem, kterým dělají starosti jejich kočky, díky čemuž se jí říká kočičí psycholožka. Říká, že často se ukáže, že za změnou chování kočky je něco, co jí způsobilo trauma, co narušilo její zaběhnuté zvyky. A rovněž říká: „V depresi může být jakékoli zvíře, domácí kočka stejně jako třeba tygr. A domácí kočka může na depresi i zemřít.“
Stejně jako veterináři či zkušení chovatelé koček a psů doporučuje, aby si lidé u svých zvířat všímali i změn, které zdánlivě nesouvisí s psychikou. Jenže psychickou nepohodu často právě naznačuje například to, že kočka nebo pes začne nadměrně línat, na těle se mu začnou objevoat lysiny. Vypadávání srsti je častým projevem stresu, deprese, úzkosti u psů.
Jedna majitelka psa dodnes lituje svého neuváženého činu. Vzala oblíbenou plyšovou hračku svého pejska a hodila ji do pračky. Pes to viděl. Viděl, jak se jeho hračka zmítá za sklem pračky a od té doby, kdykoli se přiblíží ke koupelně a vidí pračku, začne se třást. Majitelka mu tím způsobila evidentně šok. Trvá to už několik měsíců a ten pes je ve stresu stále. Odmítá chodit do těch míst, vypranou hračku ignoruje.
„Lidé se chovají ke psům jako k sobě navzájem. Jenže právě to v poslední době tolik časté polidšťování zvířat, jim škodí. Lidé nechápou, že mnoho věcí psi vnímají jinak a něco prostě nejsou schopni pochopit. Jsou pak často zmatení, nejistí,“ tvrdí kynolog Rudolf Desenský.
„Uvědomme si, že psy nutíme žít jinak, než jak pro ně bylo přirozené. Ještě před padesáti lety psi běhali po zahradách nebo volně a kamarádili se s dalšími psy. Vzpomeňme si, jak psi procházeli vesnicemi. Nyní je většina psů zavřených doma, většinu dne jsou sami, ven se dostanou na hodinu denně a mnohdy ani to ne,“ uvedla Penelope Malby, odbornice na psí chování.
Lidé, kteří se zabývají tajemstvím psychiky domestikovaných zvířat, říkají, že depresi u psů či koček často působí i rozvod v rodině nebo například to, že dítě dospěje a odstěhuje se. V jedné rodině například pes přestal žrát a byl naprosto apatický poté, kdy se dcera majitelů odstěhovala a začala studovat v jiném městě. Byl na ni tak zvyklý, že to bral podobně, jako když nějakému pejskovi pán zemře. Byla to pro něho ztráta blízkého člověka a trvalo dlouho, než se zase začal chovat normálně.
„Někdy je to detektivní práce, přijít na to, v čem je problém. Někdy přijdeme na to, že se kočka chová jinak, divně, protože sám majitel je ve stresu. Prožívá špatné období, kočka to vycítí a stres přejde i na ni,“ říká Klára Nevečeřalová.
Velmi často se stává, že se kočka začne chovat agresivně, začne ničit věci. Majitelé se diví, nevědí proč. Někdy je za tím fakt, že kočka je celý den sama, bez podnětů k aktivitě, tak se v ní nahromadí tolik energie, že ji večer či v noci musí vybít. Jinde chce na sebe upozornit: jsem tady, věnujte se mi. Vždy to však svědčí o tomtéž: není šťastná, spokojená, její majitelé jí nepřipravili veselý život plný her. Protože pozornost a lásku potřebují psi a kočky stejně jako lidé. A když ji nemají, stejně jako lidé se dostávají do smutku, pochybností, nejistoty.
