Před mnoha a mnoha lety nemuseli rodiče nutit své děti, aby volný čas trávily venku. S úsměvem vzpomínám, jak jsem s bratry přiběhla ze školy, tašky jsme hodili do nejbližšího rohu a podle ročního období se převlékli. V zimě jsme vzali lyže na ramena a i s představou, že si sjezdovku budeme muset ušlapat, spěchali na svah. Vraceli jsme se často potmě, zpocení od fyzické námahy, mokří od sněhu a rozdovádění z nespočetných tahanic, šťouchanic a drobných kratochvílí.
Každé odpoledne, každý volný den to venku hučelo jako v úle. Děti skotačily, hrály různé hry, stavěly si bunkry, v zimě v závějích sněhu vyhrabávaly tunely. Pohyb byl přirozenou aktivitou pro malé i velké. S batohy na zádech, s taškami přes rameno (říkali jsme jim chlebníky) jsme se cpali do dveří vagónu vlaku, abychom dojeli do cíle a pokračovali pěšky pět, deset i více kilometrů.
Nejen za mých školních let, ale i později bylo výjimkou, když dítě do školy přineslo potvrzení od lékaře, že musí být osvobozeno od tělocviku z části, nebo zcela. Dnes je tomu naopak, počet dětí, které lékařské potvrzení vlastní, stoupá. Na vině je jiný způsob života, ale také lenost, pohodlnost. A tak se slovo turistika stává téměř vulgárním vyjádřením. Ne pro všechny, tak strašné to zase není, přesto nezájem o tělesný pohyb dětí odborníci hodnotí jako alarmující.
Před patnácti lety jsem chtěla vést turistický kroužek. Nebrala jsem na vědomí trend dětí vysedávat raději u počítačů na úkor pohybu a v jedné organizaci zveřejnila nabídku. Špatný předpoklad, do turistického kroužku se přihlásilo jedno dítě, a to ještě na příkaz rodičů. Neodradilo mě to. Oslovila jsem kolegyni, daly jsme hlavy dohromady a další rok nabídly kroužek Poznáváme ČR. A zíraly jsme, s jakou lehkostí se kroužek naplnil. Děti sice naši lest prohlédly, nicméně celý rok vydržely a kartička s počtem ušlapaných kilometrů se každou sobotu zaplňovala. Koncem května už jsme obě měly plán, jak děti přelstít i další rok. K názvu kroužku jsme přidaly slovo – rozhledny. Zkrátím to, mohokrát s námi jezdili i rodiče, vyjížděli jsme i na tři dny a zbrázdili jsme celou Českou republiku. Do kartiček se nezapisovaly kilometry, ale počet schodů.Ty ušlapané kiláky se už pro děti staly samozřejmostí.
Pak do naší vlasti jako uragán vtrhl geocaching. (Pomocí souřadnic se hledají krabičky, které někdo někde ukryl.) Nikdo nás nemusel pobízet, bylo zřejmé, že další zpestření je na světě. Na našich výpravách dětem už vůbec nešlo o kilometry. Že za sobotní odpoledne jich ušli třeba 13, nikoho nevzrušovalo. Hlavně že bylo nalezeno co nejvíce krabiček, tedy kešek. Každý pedagog potvrdí, kolik poděkování a pochval za svůj pracovní život dostal od rodičů. Minimum. Já a moje kolegyně jsme díky sbíraly jako houby po dešti. Rodiče nám děkovali za to, že jsme jejich potomka dokázaly odtrhnout od počítače. A světe, div se, děti objevily i kouzlo procházek a pobytů v přírodě. Navštívili jsme místa, která bychom jinak minuli, ať už zajímavá zákoutí v Praze, nebo v mnoha městech Čech i Moravy, kešky jsme hledali i v Paříži, ale tam náš zájem odpoutávaly takové věci, jako Eifelovka, Louvre, Invalidovna, Trocadero, Vítězný oblouk. Vydali jsme se také do Drážďan, nebo do řecké Soluně.
Když dnes sleduji různé reportáže z naší republiky, mnoho míst mi připomene naše lovení kešek, nebo návštěvu rozhledny. Díky dětem, jejich snadnému obalamucení, jsme si na své přišli i my, dospělí. Z členů našich kroužků jsou dnes dospělí lidé. Nedávno jsem nemohla v aplikaci geocachingu něco najít, tak jsem zavolala jednomu z nich o radu. Ochotně pomohl a upozornil mě, že mu už bylo dvacet a že na naše výlety rád vzpomíná. A víte, co mi řekl na závěr? Že nám děkuje za to, že jsme je ošálili, oblamutili, oblafli, oblbli. Prý objevil kouzlo turistiky a s přítelkyní a s batohy na zádech poznává další kouty nejen Čech, Moravy a Slezska. V ten moment jsem nelitovala námahy, kterou jsem s kolegyní vyvinuly, abychom děti dostaly na turistickou túru.
Kdyby naše snaha byla jako sněhová koule a nabalovala na sebe další a další milovníky turistiky a pohybu vůbec, náš dobrý pocit to jen umocní. A třeba i počty dětí osvobozených od tělesné výchou začnou klesat.
