Poslední únorová neděle se opravdu povedla, návštěvě, nadlouho poslední, oběd moc chutnal a po jejich odchodu jsme se vypravili na Střížák. Je to nejblíž, nechtělo se nám nikam daleko. Zkusili jsme to tentokrát z jiné strany a udělali jsme moc dobře.
Proč jsem to nazvala Stromy a já? Budu se snažit to objasnit. Stromy mám moc ráda, moc ráda je fotím, a to v každém ročním období. Stromy jsou pro svět, tedy i pro lidi, jedna z nejdůležitějších životních potřeb. Bez nich se žít opravdu nedá, mizení deštných pralesů může vážně ohrozit naše potomky. Vzhledem k tomu, že je ještě únor, vám nabídnu stromy v jejich zimní podobě. Jsou sice holé, ale i tak mají svoje kouzlo. Moc se těším, až zase zavítáme na kopec a všude bude krásná a rozkvetlá zeleň. Radost mi udělal i rybník, konečně je v něm dostatek vody a prý se na něm i bruslilo.
Pojďte se se mnou projít posledním únorovým slunečným odpolednem. Nechci mentorovat, ale chraňme stromy, vyplatí se nám to. Držím nám všem palce, abychom bez úhony přežili to, co se na nás valí. Hodně štěstí!