„Humor je jisté vidění světa, je to umění vidět svět.“ Karel Čapek
Máte smysl pro humor? Že se vůbec ptám, viďte? Jistěže máte. Nejspíš o sobě nikdo neřekne, že ho nemá. Všichni se rádi smějeme. Ovšem lišíme se v tom, co za humorné považujeme. Já například nemám moc ráda grotesky, bláznivé komedie, Vlastu Buriana, skotačící klauny, příliš černý humor. Mnozí asi řeknou, že mají rádi humor chytrý. Já také. Ale i zde jsou mezi námi rozdíly v tom, co za něj pokládáme.
Zajímalo mě, jak je humor definován. Všeobecně oblíbená a ne vždy spolehlivá Wikipedie ho charakterizuje takto: „Komika či humor (z lat. (h)umor – vlhkost, tekutina) je druh emoce, schopnost člověka, věci či situace vzbudit pocit pobavení v jiném člověku a souhrn způsobů, jak toto pobavení a veselí, často provázené smíchem, vyvolat. Pojem původně popisoval temperament jedince, který se podle antických představ skládal ze čtyř základních tělesných tekutin (humores).“ Lencová (2019) dodává, že „člověk plný oné zvláštní šťávy pak dle staré lékařské vědy býval nakloněn k zvláštnímu druhu veselosti.“
„Rysy humoru (resp. vtipu) jsou nesmyslnost a moment překvapení. Důležitým předpokladem je rovněž sociální interakce. V humoru dochází často alespoň jedna ze zúčastněných stran (pomyslné) újmy či utrpí škodu. Přesná definice humoru je ale problematická, neexistuje ani jeho jednotná, všeobecně uznávaná teorie. … Podle jedné z nejuznávanějších teorií se předpokládá, že humor a smích se vyvinul z pocitů a projevů triumfu. Sehrál patrně jednu z hlavních rolí při evoluci člověka.“ (Wikipedie)
Pohled na humor jako na temperament, povahu, náturu či letoru přetrvával do 16. století. Význam komična a směšna se objevil koncem 17. století. V té době došlo k přesunu významu slova na náladu, rozmar, vrtoch, rozpoložení mysli, odpoutání fantazie v komické rovině (Lencová, 2019).
Wikipedie uvádí i další definici humoru. „Humor je vědomá tvůrčí činnost, při které je skutečnost vytvářena či popisována odlišně ve srovnání s obvyklým způsobem tak, že to vzbuzuje pobavení … To, že někdo upadne, není humor. Humorem se to stává až zábavným popisem. Ne vždy je příčinou smíchu humor. Komická situace nerovná se humor.“
Psychologický slovník definuje humor jako „radostný citový stav vyvolaný komickou myšlenkou, nápadem či situací” (Hartl, Hartlová, 2000).
Na Univerzitě Západní Ontario byl vytvořen test zjišťující, jaký druh humoru člověk používá. Byly v něm definovány čtyři kategorie humoru:
Sdružující humor rozesměje a baví ostatní neškodnými vtipy, přináší klid a posiluje mezilidské vztahy.
Sebepodporující humor je vtipný pohled na život. Používáme ho, pokud se cítíme vystresovaní. Podporujeme tak sebe nebo ostatní.
Sebezraňující humor je ponižující vtipkování na vlastní účet. Smějeme se, když jsme ztrapňováni ostatními, nebo se zesměšňujeme sami. Skrýváme tak skutečné emoce před sebou samými i před ostatními.
Agresivní humor používáme s cílem znevážit a ponížit ostatní, nebo jimi manipulovat. Je to útočný humor, často sexistický či rasistický.
První dva typy humoru jsou odborníky označovány za zdravé, zbylé dva za nezdravé (Chlup, 2020). Na webové adrese uvedené ve zdrojích si lze test udělat.
Smích hraje významnou roli v posilování sociálních vazeb mezi lidmi. Humor a smích mají zásadní vliv na naše zdraví a štěstí. Podle nedávných výzkumů potřebuje každý člověk minimálně 15 minut smíchu denně k zachování psychického zdraví.
M. Pohorský (2020) charakterizuje následující teorie, snažící se objasnit humor:
Teorie nadřazenosti. Již antičtí filozofové Aristoteles a Platón se domnívali, že humor spočívá v pocitu převahy nad vysmívaným subjektem. Podle této teorie je veškerý humor odvozen z něčího neštěstí a z vlastního pocitu převahy nad dotyčným jedincem.
Teorie úlevy. Podle Sigmunda Freuda i dalších filozofů smích umožňuje člověku uvolnit vnitřní psychické napětí. To tkví v každém humorném scénáři a až uvědomění si vtipu nám dovolí toto napětí uvolnit – a zasmát se.
Teorie nesouladu. „Vychází z předpokladu, že vzniklou situaci jsme nepředpokládali a to ji dělá humornou. Tuto teorii podporuje fakt, že většina z nás má tendenci vyhledávat humor, který odpovídá naší intelektuální úrovni.“
Teorie mírného narušení. Jejím klíčovým prvkem je nepředvídatelnost.
Vědu o humoru, tzv. humorologii, u nás začal koncem šedesátých let rozvíjet umělec a spisovatel PhDr. Václav Budinský. Humorologie se zabývá jak vědeckým bádáním, tak aplikací humoru (Budinský, 2001).
Po této krátké charakteristice humoru se budu věnovat ve 2. části otázce smyslu pro humor. Potěší mne, když mi napíšete, jaký humor máte rádi.
Zdroje
Budinský, V. (2001). Zábavná humorologie a praktická humoterapie. Vimperk, Lucie.
https://citaty.net/temata/humor/
Hartl, P., Hartlová, H. (2000). Velký psychologický slovník. Praha, Portál.
Chlup, R. (2017). https://www.flowee.cz/ clovek/81-archiv-2017/esprit/osobni-rust/2093-komicti-lide-jsou-nejvice-inteligentni-proc-tomu-tak-je
Chlup, R. (2020). https://nedd.tiscali.cz/humor-a-deprese-k-sobe-maji-bliz-nez-si-myslite-338620
Kadeřábková, M. (2020). Co jste zač? O čem vypovídá humor sebezničující a o čem ten agresivní. https://www.flowee.cz/ clovek/7505
https://www.idnes.cz/xman/styl/jaky-je-vas-smysl-pro-humor
https://ihned.cz/c1-37145990-mate-smysl-pro-humor
Lencová, P. (2019). Humor jako důležitý psychologický fenomén. Jihočeská univerzita České Budějovice, Pedagogická fakulta. https://theses.cz/ id/uh0xno/BP_Humor_jako_dleit_psychologick_fenomn_.pdf
Pohorský, M. (2020). https://warengo.com/stories/44022-cemu-se-zase-psychologie-humoru-co-a-proc-nam-vlastne-prijde-vtipne
www.wikipedie.cz
Úvodní foto: http://www.rencin.cz/vismo/galerie2
