Filozof Friedrich Nietzsche tvrdil, že příčinou nešťastných manželství není nedostatek lásky, ale nedostatek přátelství. Lidé, kteří se dlouho znali, přátelili se a po letech spolu začali žít jako partneři, s touto větou často souhlasí. Mnohdy jde o lidi vyššího věku, kteří už za sebou mají řadu životních zkušeností.
Když třiašedesátiletá Marcela ovdověla, velkou oporou jí byli kamarádi jejího muže. Byl sportovec, turista a jeho přátelé z turistického kroužku ji začali často zvát na jejich akce. „Zpočátku se mi nechtělo, ale pak mi došlo, že je to dobrá cesta, jak se trochu vzpamatovat. Líbilo se mi, že nemusím nikomu nic vysvětlovat, že šlo o lidi, kteří znali mého muže i mě. Nejlépe jsem si na těch společných výšlapech vždy rozuměla s našim společným kamarádem Jirkou, se kterým měl můj muž hezký vztah. Znali se od školy, pracovali ve stejné továrně, pomáhali si při stavbě rodinných domků. On se před časem rozvedl a občas k nám zašel na oběd nebo s námi poseděl na zahradě. Nikdy by mi ale nenapadlo, že naše přátelství přeroste v něco víc,“ vypráví. Jenže se to stalo. Tři roky, které následovaly po smrti manžela, se Marcela s Jiřím vídala čím dál více. Oba byli sami, rozuměli si, měli si o čem povídat, měli z minulosti hodně společných témat, zájmů. „Pak jsme se jednou na takovém pěkném místě políbili. Proběhlo to přirozeně, vůbec mi na tom nepřipadalo nic divného. Odcházeli jsme a drželi jsme se za ruku. No, zkrátka, začali jsme spolu chodit nebo jak to v našem věku nazvat,“ směje se Marcela. Potíž byla v tom, že jejich známí se na jejich vztah dívali s nedůvěrou. „Není to divné začít žít s kamarádem tvého muže,“ zeptala se Marcely jedna známá. Její syn ji zpočátku odsuzoval: „Ty chodíš s Jiřím? S tím tátovým kamarádem? Nepřipadá ti to nevkusné?“
Marcela nepodlehla pochybnostem a s Jiřím tvoří pár už několik let. „Je nám dobře. Nemusíme si nic vysvětlovat, nic hrát, známe se navzájem léta, věříme si,“ shrnuje.
To, že láska často vzniká mezi lidmi, kteří byli původně dobří kamarádi, mají psychologové vypozorováno i u mladších ročníků. Ve Spojených státech probíhal na univerzitě v Texasu rozsáhlý průzkum, v jehož rámci studenti hodnotili své spolužáky na začátku a na konci semestru. Ukázalo se, že mnoho lásek původně začínalo kamarádstvím. Zpravidla dotazovaní začali chodit na rande s kamarádkou či kamarádem po čtyřměsíčním vztahu založeném jen na přátelství, kolegialitě, vzájemném vypomáhání si při studiu. Čtyřicet procent párů uvedlo, že zpočátku byli jen kamarádi. Takže žádný blesk z čistého nebe, osudová láska, která postihla dva lidi, kteří se neznali a náhodou se někde potkali.
„Nejstabilnější vztahy, tedy dlouholetá manželství a partnerství jsou mnohem více než na sexualitě založeny na vzájemné kompatibilitě a přátelství. Ty, které jsou založeny především na sexu, zpravidla nemají takové trvání jako ty, v nichž jsou partneři kamarádi,“ tvrdí Daniel Jones, který se na výzkumu podílel.
Pokud někdo nechce být sám ve vyšším věku, poměrně často se mu vyplatí, když se začne rozhlížet mezi kamarády. Potkat v padesáti, v šedesáti či více letech někoho na ulici, v kavárně nebo na koupališti a zjistit, že jde o osudovou lásku na poslední část života, se podaří málokomu. Ovšem naopak, když se člověk začne zajímat o osudy lidí, které zná, velmi často zjistí, že je mezi nimi hodně podobně osamělých nebo se nudících, zkrátka, uvažujících o vztahu.
„Nikdy by mě nenapadlo, že se dám dohromady s bývalým spolužákem, ale stalo se to,“ říká pětapadesátiletá Petra. Po rozvodu žila dlouho sama. Přes sociální sítě byla léta v kontaktu s bývalým spolužákem z gymnázia. Věděla, že je také rozvedený, že žije sám. Rozuměli si, často si psali, měli stejný smysl pro humor, stejné zájmy. „Když jsme se pak po letech viděli na školním srazu osobně, došlo mi, že je to skvělý chlap, že jsem si už dlouho s nikým tak nepopovídala. On mi pak napsal, že to byl pro něj po letech nejhezčí večer, že nepamatuje, kdy by mu s někým bylo tak dobře. Začali jsme se scházet. Došlo nám, že jsme si rozuměli už na gymplu, že jsme vždy byli výborní kámoši. No tak teď spolu žijeme, i když víme, že spolužáci to asi nejsou schopni pochopit, že jim to připadá divné,“ vypráví Petra.
Takže, pokud někdo začne mít pocit, že kamarádství se mění v něco trošku jiného, není třeba se toho bát, natož se tomu bránit. Dost dobře se může stát, že právě z něho vznikne lepší vztah než byl ten, který vznikl pocitu, o němž jsme si mysleli, že je to vášnivá rychlá velká láska.
