Jak jste se stala starostkou obce Světec a jak moc ta práce byla náročná?
Po sametové revoluci jsme založili v naší obci Občanské fórum a šli do voleb. Zvítězili jsme a já jsem se stala starostkou jako nezávislá, na což jsem hrdá. Lidé v obci byli zřejmě s mou prací spokojeni, protože jsem byla zvolena celkem pětkrát a vždy s největším počtem hlasů. Vlastně vyhrála jsem i po šesté, ale nakonec jsem žezlo předala, protože jsem cítila, že mi ubývají síly a nemohla bych práci věnovat tolik energie, jako v minulosti. Odešla jsem tedy do důchodu, nicméně pořád jsem zastupitelkou a vedu finanční výbor a také Klub seniorů, který je v naší obci velmi aktivní.
Předpokládám, že vést obec bylo náročné. Jak jste u toho zvládala rodinu?
Byla to krásná, ale samozřejmě také náročná práce. Když jsem začala starostovat, bylo mi 43 let, takže moji tři synové již byli samostatní, kromě nejmenšího Honzy. Hodně mi pomohla v té době moje maminka, která se po odchodu do důchodu přistěhovala k nám do rodinného domu. Ale určitě musel občas jít kvůli pracovnímu vytížení rodinný život stranou.
Máte s rodinou velmi hezké vztahy, často vyrážíte na túry i se svými vnoučaty. Jaká životní moudra se jim snažíte předat?
Mít dobré rodinné vztahy člověk pozná zejména na stará kolena a je to pocit určité jistoty i bezpečí. K životním moudrům se člověk prokousává celým svým životem. Jak stárne, tak už ví, co je nejdůležitější v životě. Co nechci, aby se stávalo mně, nechci dělat druhým. Proto říkávám vnoučatům: nepovyšuj se nad druhým člověkem, ani se nechtěj za každou cenu zalíbit všem. Měj svoji hrdost a svobodu a nelži. A uč se, chceš-li moudrým býti. Myslím, že to berou.
Vy jste dlouhá léta také vedla krajskou organizaci důchodců. Jak se podle vás daří českým seniorům?
Myslím, že se českým seniorům špatně nedaří, ale je to hodně ovlivněno naší minulostí, kdy jsme žili skromně a dokážeme tak žít i nyní. A jsme dobří hospodáři. Západnímu světu seniorům se asi hned tak nevyrovnáme a obávám se, že při našem současném tureckém hospodaření budou mít možná ještě větší starosti naši potomci.
O seniorech se nyní hodně mluvilo a psalo v souvislosti s pandemií. Jinak si ale představitelé politických stran vzpomenou na seniory vždy jen před volbami. Je to jen můj pocit, anebo je to fakt?
Seniory se skutečně každá strana zašťiťuje před volbami, jen aby získala co nejvíce hlasů, a přitom zájem, ani úctu ke stáří dost často nemají. I současná opozice, či koalice se řeže mezi sebou a jejich představitelé projevují jen chvilkový hraný zájem před mikrofony či před kamerou.
Sama jste velmi aktivní, kromě práce na zahradě milujete turistiku. Kolik zhruba kilometrů ročně nachodíte a máte nějaké oblíbené místo, na které se ráda vracíte?
Myslím, že ročně ujdu mezi 600 až 800 kilometry. Mám hodně oblíbených míst, je to zejména příroda okolo mého bydliště, kousek od nás už je to samý kopeček ve Středohoří, pak je to Šumava - Volary, Kašperky, Nepomucko. Každým rokem jedeme relaxovat do Františkových Lázní. Všude je krásně.
Vaší láskou jsou také pejsci. Kolik jste jich vlastně za celý svůj život vychovala a který z pejsků vám nejvíce přirostl k srdci?
Ano, pejsci mě provázeli už od útlého mládí, mojí láskou byli boxeři, s kterými jsme jezdili na výstavy, na setkání pod stany. Poslední moje boxerka zemřela letos v březnu. Jelikož mám ještě chodského psa, už si nechci dalšího psa pořizovat. Ještě máme z útulku ošklivě krásnou Sašu, taková malá směska ježatá. Každého psa, kterého jsem měla a mám, miluji stejně, jsou to členové naší rodiny a moc jim děkuji za společné nádherné roky života.
Jak vy sama prožíváte současné koronavirové období? Jak se promítlo do činnosti vašeho seniorského klubu a do vašeho osobního života?
Můj osobní život má svůj řád - domek, zahrada, pejskové, příroda. Navíc mám v domě vnoučata, 11letou Kristýnku a 3letého Matyáše, takže se skutečně nenudím a jsem ráda, když mám odpoledne volné. Společenský život, tak to je horší, klub se neschází, naše parta děvčat nemůže cvičit v místní tělocvičně, chodili jsme každý měsíc tančit. Rok jsem neviděla bratrovu rodinu na Domažlicku, s dětmi jsem hodně jezdila po výletech. Teď už se bude smět zase jezdit mimo okres, tak to bude o něco veselejší.
Nechala jste se očkovat proti covidu?
Ano, samozřejmě, teď už čekám na druhou dávku.
Jaké máte plány na jaro a léto? Naplánovala jste si nějaké cestování, anebo čekáte, jak se bude vyvíjet epidemická situace?
Ano, něco by tu bylo a pevně věřím, že to vyjde. Naše parta pojede do Spáleného Poříčí na Plzeňsku. V květnu jedu do Františkových Lázní, v červnu do Lázní Bělohrad a na podzim na Nepomucko. A také doufám, že bude nějaký srazík Íčkařů. A pak se uvidí.
Působíte na mě velmi optimisticky, číší z vás vždy dobrá nálada. Máte nějaký recept na to, jak si udržovat veselou mysl i ve vyšším věku?
Nejsem tedy žádný anděl, ale řekla bych, že jsem vždy vycházela dobře s lidmi. Ať starými či mladými. Recepty? Mít se rádi v rodině. Pak pocit z dobře vykonané práce. Udělat něco pro své tělo, nešetřit ho. Tančit, dát si bílé vínko s přáteli, jezdit autem i na kole, plavat v rybníku po boku věrného psa, lehnout si pod strom s hezkou knihou, obdivovat zákonitosti přírody a snažit se jim porozumět. Prostě, dělám hodně věcí, které mě baví. Hlavně si uvědomuji, že tu nejsem na věky, tak si život vychutnávám, jak jen nejlépe mohu, a děkuji tam někam nahoru, že tu jsem.
Máte nějaký sen, který byste si chtěla ještě splnit?
V září mi bude třičtvrtě století, je to zázrak, kterému nemohu uvěřit. Přála bych si, abych uvedla ve zdraví mého nejmladšího vnuka do tanečních.
